Když se chceme ptát, proč mohla Brazílie začít přitahovat i lidi z českých zemí, nestačí se dívat jen na Evropu. Začátek musíme hledat v samotné Brazílii. Na zemi, která se na počátku 19. století přestala chovat jako vzdálená kolonie a začala se měnit v politické centrum celé portugalské monarchie. Právě tato proměna otevřela nový prostor pro kontakty, obchod, pohyb lidí a později i pro evropské přistěhovalectví.
Portugalský dvůr v Riu
Navážeme z předchozího prvního dílu. Proměna přišla v souvislosti s napoleonskými válkami. Když se Portugalsko ocitlo pod tlakem francouzské invaze, rozhodl se princ regent Dom João VI (Jan VI. Portugalský) přesunout dvůr za oceán pod ochranou britského loďstva. Královská rodina dorazila 22. ledna 1808 do Salvadoru v Bahii a 7. března 1808 do Rio de Janeira, které se pak stalo skutečným centrem říše. V evropských dějinách téměř nevídaný krok a základní změna. Koloniální území se náhle proměnilo v sídlo vládce a dvora.

První důsledky dopadly na místní život téměř okamžitě. Už 28. ledna 1808 vydal Dom João v Bahii listinu známou jako Carta de Abertura dos Portos, tedy otevření brazilských přístavů přátelským národům. Tím padl starý portugalský obchodní monopol a Brazílie se přestala dusit v sevření koloniálního systému, který ji dosud poutal výhradně k metropoli. Z hlediska hospodářských dějin jeden z nejdůležitějších kroků celé epochy.
Proměna se ale netýkala jen obchodu. V Rio de Janeiru vzniklo nové správní a institucionální zázemí. To znamená ministerstva, státní rada, nejvyšší soud, pokladna, mincovna, tiskárna, Banka Brazílie, královská knihovna i další instituce, které dříve sídlily v Evropě nebo v koloniálních poměrech vůbec neexistovaly. Rio se tím změnilo nejen symbolicky, ale i prakticky. Přístav na okraji Atlantiku se stal hlavou zámořského impéria.
Právě tady začíná být Brazílie zajímavá i z našeho evropského hlediska. Lidé ve střední Evropě sice ještě neměli před sebou moderní imigrační Brazílii pozdějšího 19. století, ale země už přestávala být neznámou exotickou dálkou. Otevírala se obchodu, přijímala cizince. Vojáky, odborníky, řemeslníky, obchodníky i dobrodruhy a zároveň vstupovala do evropské politické imaginace jako prostor nových možností. V takovém prostředí se také začínají lépe chápat první vazby mezi Brazílií a evropským, návazně i habsburským světem.
Cesta k nezávislosti
Další významný mezník přišel 16. prosince 1815. To když bylo Brazílii přiznáno postavení Reino Unido de Portugal, Brasil e Algarves, tedy Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarves. Brazílie tak byla povýšena na rovnocennou část monarchie, což posílilo její politickou váhu a zároveň proměnilo způsob, jak o sobě sama začala uvažovat. První část cesty k pozdější nezávislosti byla v tu chvíli už otevřená.
Přesto by bylo chybou představovat si tuto novou Brazílii jako zemi náhlé svobody a otevřených šancí pro všechny. Pod leskem dvora a nových institucí zůstávala společnost hluboce nerovná a hospodářství je dál pevně spojeno s otrockou prací. Otevření přístavů a růst významu Ria tedy neznamenaly, že Brazílie přestala být světem tvrdých sociálních rozdílů. Naopak: modernizace a starý řád tu ještě po dlouhou dobu existovaly vedle sebe.
Když pak roku 1822 Brazílie dokončila svou cestu k nezávislosti a stala se císařstvím, nevznikal úplně nový stát. Navazoval na změny, které se rozběhly už po roce 1808. Na otevřenější ekonomiku, silnější správní centrum, větší kontakt s Evropou i nové politické sebevědomí. Proto je období mezi roky 1808 a 1822 tak důležité. Bez něj bychom těžko rozuměli tomu, proč se Brazílie během 19. století stala jedním z míst, kam začaly vést i stopy lidí z českých zemí.
Emigrace do Brazílie nezačala jen jako pouhá soukromá dobrodružství jednotlivců. Začala v okamžiku, kdy se sama Brazílie začala měnit z kolonie v centrum monarchie, z uzavřeného prostoru v otevřenější ekonomický a politický svět. Teprve na tomto pozadí lze pochopit, proč se v následujících desetiletích objevují obchodníci, vojáci, kolonisté i rodiny původem z českých zemí. K nim se v příštích pokračováních začneme přibližovat konkrétněji. Ale abychom nevynechávali důležité souvislosti, napíšeme si ve třetím díle o jedné významné osobnosti, spojující brazilsko – evropské vazby s habsburským světem. Tedy se světem velmi blízkým střední Evropě a českým zemím.
-web-




