Nejprve se několika větami vrátíme ke třetímu dílu, věnovanému Doně Leopoldině. Tento díl zmínil Rakouskou vědecko – uměleckou expedici. Jednalo na tehdejší dobu o naprosto unikátní záležitost, na jejímž základě vznikly cenné muzejní sbírky. Pokud vás zajímá více podrobností o této expedici, připravili jsme její shrnutí. A teď už k dalšímu dílu našeho brazilského seriálu.
Potřeba konsolidace
Když Dom Pedro 7. září 1822 vyhlásil brazilskou nezávislost a 1. prosince téhož roku korunován císařem, vznikl nový stát. Nezávislost však neznamenala, že se obrovské brazilské území automaticky promění ve stabilní a poslušnou říši. Bylo třeba udržet pohromadě provincie, vytvořit fungující centrum moci a přesvědčit místní elity i obyčejné obyvatele, že nový režim je víc než jen slavnostní gesto.
Tlak z Portugalska
Brazilské císařství vzniklo, resp. cesta Brazílie k nezávislosti navíc probíhala v době liberální revoluce v portugalském Portu. Výsledkem revoluce byl mino jiné vznik lisabonských Cortes. Nový portugalský parlament, který měl zrušit starý absolutistický způsob vlády. Přinutit Dom Pedra (Jana VI) k návratu z Brazílie do Portugalska a vytvořit novou konstituční monarchii. Tím vznikl tlak na návrat Brazílie do podřízeného koloniálního postavení. Odpor proti tomuto kroku pomohl nastartovat samostatnou brazilskou politiku. To v praxi znamenalo vytvořit nové instituce a zákony pro každodenní správu. To byl mnohem těžší úkol než samotný symbolický akt odloučení od Portugalska.
První roky po vyhlášení nezávislosti proto nesly znamení nejistoty. Roku 1823 Dom Pedro rozpustil ústavodárné shromáždění. A roku 1824 vyhlásil ústavu, která sice byla na svou dobu poměrně moderní, ale zároveň výrazně posílila moc císaře. Už to samo ukazuje, jak silná byla potřeba centralizace. Nový stát se bál rozdrobení, chaosu a oslabení moci v provinciích. Chtěl být soudržný, hierarchický a schopný prosadit se na celém vlastním území.
Z tohoto vývoje vyplynula potřeba říše nabírat nové lidi. Potřebovala vojáky pro armádu, která měla novou státnost hájit. Potřebovala loajální osadníky do méně konsolidovaných oblastí. Vyžadovala obyvatele, kteří budou nový stát prakticky naplňovat svou přítomností, prací a loajalitou. To dobře zapadá do toho, co víme o centralizačních krocích vlády i o rané kolonizační politice prvního císařství.
Už v prvních letech císařství brazilská vláda propojovala kolonizaci hlavně s vojenskými potřebami. Otevřeně to ukazuje náborová politika kolem Georga Antona Schäffera. Dostal pověření získat pro Brazílii dva tisíce vojáků. Zároveň se počítalo s tím, že vojáci po skončení služby dostanou půdu v Bahii nebo Minas Gerais. Císařství tedy nehledalo jen krátkodobé žoldnéře, ale i lidi, kteří by i po službě pomáhali území osídlovat a hospodářsky zakotvovat.
Georg Anton Schäffer
Georg Anton Schäffer patří k nejdůležitějším, ale také nejkontroverznějším postavám raného brazilského státu. V odborné literatuře vystupuje zároveň jako lékař, dobrodruh, diplomatický agent, organizátor kolonizace a náborář vojáků. Z hlediska brazilských dějin byl významný zejména v letech 1822–1829, kdy na tajné či polooficiální pověření dvora Pedra I. a ministra Josého Bonifácia organizoval v německých zemích přesun kolonistů a zároveň nábor ozbrojené síly loajální k novému císařství. Jeho mise byla od počátku dvojznačná: navenek šlo o kolonizaci a osídlování, v interních instrukcích však stálo i verbování placených vojáků – osadníků.
Rozdělení do tříd
Dostupné prameny ukazují, že Schäfferovu činnost nelze redukovat pouze na první organizovanou německou imigraci do Brazílie, nebo jen na prostý obchod s lidmi. V praxi šlo o rozsáhlý státní experiment spojující diplomacii, kolonizaci, vojenské plánování, přepravu přes Atlantik, propagandu v němčině a obcházení evropských zákazů náboru cizích vojsk. Brazilské instrukce předpokládaly až 4 000 osob ve dvou třídách. První třídou měli být placení vojáci, kteří po šesti letech dostanou půdu. Druhá třída počítala s čistými kolonisty, kteří budou v době války sloužit jako ozbrojená milice po kozáckém vzoru. Kolonie měly být zakládány v jižní Bahii, severním Minas Gerais i v Rio Grande do Sul, a měly zároveň chránit hranice, kolonizovat území a působit proti portugalským i regionálním hrozbám.
Množství naverbovaných
Počty naverbovaných osob se liší. Široce citovaný odhad uvádí 27 transatlantických plaveb a celkem 7 464 migrantů, z toho 3 917 vojáků, 2 782 kolonistů a 765 blíže neurčených cestujících. Novější práce ale upozorňují, že užší archivně doložené jádro Schäfferovy sítě může zachycovat menší počet, přibližně 1 891 vojáků a 665 kolonistů v letech 1823–1828. Rozpor nevypovídá nutně o chybě. Spíše o rozdílném vymezení toho, co do Schäfferovy mise započítat: všechny lodě, jen osobně zajištěné transporty, nebo pouze archivně plně sledovatelné přepisy nákladů a seznamů.
Význam
Schäfferův historický význam spočívá v tom, že jeho mise spojila několik procesů, které pak formovaly celý zbytek 19. století v Brazílii. A to státní kolonizační politiku, militarizované pohraniční osady, evropskou migraci, rasové a civilizační představy o bělení říše a praktickou potřebu ozbrojené síly pro obranu nezávislosti. Jeho metody ale vyvolávaly odpor téměř všude: Metternichovská Evropa ho sledovala a zakazovala jeho činnost, hamburské úřady jeho kancelář tolerovaly jen proto, že se mohly zbavit vagabundů a zahálčivého lidu. Část rekrutů si stěžovala na nenaplněné sliby a brazilská veřejnost po nepokojích cizích jednotek v roce 1828 začala vojenské kolonie stále víc vnímat jako bezpečnostní a politický problém.
Více o Georgu Antonu Schäfferovi se dočtete zde
Když tedy mluvíme o příchodu Evropanů do Brazílie v první polovině 19. století, nesmíme si je představovat jen jako romantické kolonisty mířící za lepším životem. Brazilský stát v nich často viděl také nástroj obrany, kontroly prostoru a budování říše. Voják, následně osadník a budoucí loajální obyvatel se tehdy mohli překrývat v jedné a téže osobě.
Právě proto je rok 1822 tak důležitý. Nejde jen o datum nezávislosti, ale o okamžik, kdy Brazílie začala sama pro sebe definovat, koho potřebuje a proč.
A odtud už vede přímá cesta k dalšímu mezníku: k roku 1824, kdy do jižní Brazílie dorazili první německy mluvící přistěhovalci a kdy se začíná formovat proud, v němž se později částečně ztratí i lidé z českých zemí.
-web-
Sdílet článek
Přes oceán do Brazílie
Vydání nové knihy
Kniha Petra Polakoviče „Přes oceán“, česká verze knihy nese název „Do Brazílie“, seznamuje čtenáře s dosud nezpracovaným tématem emigrace z českých zemí do Brazílie v 19. století. Obsahuje nejen historická fakta a výsledky dlouholetého bádání, ale také strhující příběhy někdejších emigrantů.
Odhaluje, jaké důvody měli k odchodu za oceán a v jakých podmínkách žili ve vesnicích a městech, odkud odcházeli. Přibližuje, jaké nástrahy museli překonat cestou do Brazílie a co je čekalo při příchodu do nové země.
Odkrývá příběhy celých rodin emigrantů, včetně pátrání po přesném původu předků prvního prezidenta Brazílie Juscelino Kubitscheka.
Petr Polakovič navštívil mnoho českých krajanů v Brazílii a přináší také autentický pohled na současný život v této obrovské zemi. Kniha má bohatý obrazový doprovod, čtenáři mohou nahlédnout do minulosti prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů, současnou Brazílii a české krajany představí barevné fotografie z cest autora.
Čtenáři také získají přístup do unikátní databáze více než tří tisíc rodin spojených s českou imigrací. Databáze je neustále doplňována a obsahuje jména emigrantů, jejich rodinných příslušníků kteří s nimi pluli, dobu příchodu do Brazílie a někdy i konkrétní loď se kterou do Brazílie připluli podle lodního lístku. Čeští čtenáři, jejichž předci emigrovali v 19 století do Brazílie, mohou díky databázi najít své brazilské příbuzné.
Kniha vyšla v portugalštině v Brazílii, kde našla vydavatele. Květen 2026 znamenal její vydání v České republice. Křest knihy proběhne během června 2026, ale první kusy jsou již k dispozici.
Konkrétně prvních 500 kusů knihy je již k dispozici. Přijímáme objednávky, nabídka platí do vyprodání zásob.
Objednávky přijímáme na e-mailu: polakovic.petr@seznam.cz
Cena jednoho výtisku je stanovena na 350,- Kč včetně poštovného.
Petr Polakovič
Autor knihy, ředitel muzea vystěhovalectví do Brazílie a Muzea Horních vsí v Ralsku – Náhlově, je badatel, historik a genealog, který se tímto dosud nezpracovaným tématem dlouhodobě zabývá. Kniha je svým způsobem jedinečná, protože nikde jinde se k takto uceleně zpracovanému tématu vystěhovalectví z českých zemí do Brazílie v 19 století a ucelené databázi imigrantů do Brazílie nedostanete.
