V sobotu 24.1.2015 proběhl již druhý ročník oslavy, sice bez ředitele Muzea vystěhovalectví do Brazílie Ing. Petra Polakoviče, který je na půlroční stáži v Brazílii, ale zato s pěveckým sborem Canzonetta z Osečné pod vedením Radka Starého, který také v tento den slaví svoje narozeniny a který vždy příjemně oživí naše setkávání. V počtu deseti zpěváků nám zazpívali, a tak dali oslavě slavnostní ráz.
Daniela Hronzová nám ve zkratce připomněla nelehký život této obdivuhodné ženy, císařovny Leopoldiny. Na závěr proběhl slavnostní přípitek, nakrájeli jsme narozeninový dort s portrétem císařovny, a tradičně nechyběla ani brazilská káva. Všichni přítomní se před muzeem vyfotografovali i s brazilskou vlajkou.
Střípky ze života arcivévodkyně Leopoldiny:
Arcivévodkyně Leopoldine, u Vídeňanů láskyplně známá jako Poldi , se narodila ve Vídni v roce 1797. Byla pátým dítětem a čtvrtou dcerou rakouského císaře Františka I. (1768–1835) a jeho druhé manželky princezny
Marie Terezie Neapolsko-Sicilské (1772–1807). Maria Leopoldine byla vychována u vídeňského dvora se svými sestrami Marie-Louise (1791–1847), Marie Clementine (1798–1881) a Marie Caroline (1801–1832). Předčasná smrt její matky Marie Terezie po předčasném porodu v dubnu 1807 desetiletou Leopoldinu hluboce zasáhla. Poté, co se císař o rok později znovu oženil, se velmi sblížila se svou mladou nevlastní matkou Marií Ludovikou Beatrix z Modeny (1787–1816), která ji také ráda doprovázela na jejích cestách. V létě 1810 se císařovna a její nevlastní dcera Leopoldine, které byly v Karlových Varech na léčení , setkaly s
Goethem . Ten vysoce vzdělanou císařovnu poctil několika básněmi.
Už jako dítě se Leopoldine zajímala o mnoho věcí. Mezi její oblasti zájmu patřila botanika, Lepidoptera a mineralogie. Od útlého věku dostávala hodiny kreslení; Některé snímky jsou zachovány v obrazovém archivu Rakouské národní knihovny. Dokonale mluvila francouzsky, italsky a latinsky. Její jazykové znalosti jí později usnadnily učit se portugalsky.
Poté, co se její oblíbená sestra Marie Louise v roce 1810 provdala za Napoleona (1769–1821), Leopoldine jí horlivě psala dopisy. Dokonce i Napoleon rozpoznal zvláštní vztah své mladé ženy k Leopoldine a napsal:
„Rád bych viděl Leopoldine a všechny tvé bratry a sestry, které kvůli tobě miluji.“
Patnáctiletá Leopoldine je popisována jako pravá Habsburka: blonďatá, modrooká a s velkým „ habsburským rtem “.
Když se Marie Louise rozhodla nechat svého malého syna Franze (1811–1832), vévodu z Reichstadtu, vyrůstat ve Vídni, měla Leopoldine velkou radost z péče o svého malého synovce. 9. července 1816 řekla Marii Louise:
„Včera k nám přišel tvůj syn na návštěvu, vypadá skvěle a je dobrý k jídlu; milý otec měl tu milost dát mi ho do péče, což jsem velmi ráda přijala. Seděl se mnou tedy u večeře a s milým otcem tě bez lichotek ujišťujeme, že mě královsky pobavil tajemstvími, se kterými se mi svěřil.“