V minulém díle jsme slíbili napsat něco o člověku, který propojil brazilsko – evropské vztahy s Habsburky, tedy i s našimi zeměmi. Kdybychom hledali jednu postavu, na níž se nejlépe ukazuje propojení střední Evropy a Brazílie na počátku 19. století, byla by to bez velké nadsázky Dona Leopoldina. Nebyla původem z českých zemí. Ale patřila do téhož habsburského světa, z něhož později do Brazílie vedly i stopy lidí z Čech, Moravy a Slezska. Právě přes ni se brazilský příběh přestal jevit jako vzdálená exotika a začal se dotýkat prostoru střední Evropy mnohem konkrétněji.
Seznamte se
Leopoldina, rodným jménem Maria Leopoldina Habsbursko-Lotrinská, byla dcerou římsko-německého císaře Františka II.(Jako rakouský císař vládl jako František I.) Její sňatek s Dom Pedrem spojil rodinnou záležitost s politickým spojením mezi habsburským dvorem a rychle se proměňujícím brazilsko-portugalským světem. Už přípravy na svatbu ukazují, že nešlo o běžný dynastický přesun princezny. V souvislosti s jejím odjezdem do Brazílie vznikla i rakouská expedice přírodovědců, malířů a dalších odborníků.
To je moment, který stojí za zvláštní pozornost. Dona Leopoldina nepřijížděla do Brazílie jen jako budoucí manželka následníka trůnu, a jako součást politického sblížení. Byla součástí širšího projektu poznání. Podle habsburských zdrojů se před cestou učila portugalsky, studovala dějiny a zeměpis své budoucí země a kolem její cesty vznikla zmíněná vědecká mise, která měla do Evropy přinést poznatky o brazilské přírodě, surovinách a společnosti. To už je svět, který je českým zemím bližší, než by se na první pohled zdálo. Habsburská monarchie se přes Leopoldinu nedotýkala Brazílie už jen diplomaticky, ale i kulturně a vědecky.
Klíč k brazilské nezávislosti
Právě tady se otevírá i jedna důležitá linka pro náš seriál. Při pozdějším sledování jednotlivců a rodin z českých zemí, nedojde k pohybu v neznámém světě. Brazílie už v té době vstupovala do středoevropské představivosti nejen jako vzdálená kolonie. Ale jako země, o níž se sbíraly informace, do níž se vysílali odborníci a s níž se navazovaly konkrétní dvorské, osobní a podnikatelské vazby. Dona Leopoldina je jedním z klíčů k tomu, proč se brazilská cesta v takovém rozsahu stala v habsburském prostoru vůbec myslitelnou.
Její význam ale nespočívá jen v symbolice. Leopoldina se později ukázala i jako politická osobnost. Když Dom Pedro v srpnu 1822 odjel do São Paula, jmenuje Leopoldinu svou oficiální zástupkyní a regentkou. Dne 13. srpna 1822 dostala pravomoci vést státní radu, a právě pod jejím vedením dochází 2. září 1822 v Rio de Janieru k přijetí a podepsání rozhodnutí o odloučení Brazílie od Portugalska. Slavné Pedrovo vystoupení ze 7. září tak bylo spíše potvrzením už přijatého kroku. A Brazílie tak učinila důležitý krok ke své samostatnosti.

Záměrem tohoto obrazu bylo ztvárnit okamžik, kdy princezna na radu Josého Bonifácioa připravuje dopis Domu Pedrovi, v němž ho povzbuzuje k ukončení koloniálního statusu Brazílie. Právě v tomto slavném dopise Maria Leopoldina píše: „Jablko je zralé, sklízejte ho hned, jinak shnije.“ Dom Pedro dopis obdržel 7. září 1822, v den „Projevu za nezávislost“
Mezi dvěma světy
Pro náš příběh je ale důležitým ukazatelem ještě něco jiného. Leopoldina ukazuje, že vztah mezi střední Evropou a Brazílií nezačínal až s anonymními vystěhovalci v druhé polovině 19. století. Už dříve existovala vrstva kontaktů, která byla dvorská, vědecká, diplomatická a kulturní. A právě na takovém podloží se pak mohly lépe rozvíjet i pozdější migrační vazby. Když se pak z habsburského prostoru vydávali do Brazílie jednotlivci, odborníci nebo později celé rodiny, nevstupovali do úplně neznámého světa. Šli do země, která už v tomto habsburském prostoru měla své jméno, svůj obraz a své styčné postavy. Leopoldina byla jednou z nejvýznamnějších.
V tom je i její zvláštní blízkost k tématu vystěhovalectví z českých zemí. Sama sice nepocházela z českých zemí, ale byla součástí stejného širšího středoevropského okruhu, v němž se Brazílie začala objevovat jako reálný, nikoli jen fantazijní prostor. Přes ni vidíme, že vztah mezi naším regionem a Brazílií nezačal až příběhy chudých kolonistů na jihu země. Začal mnohem výš: v dynastické politice, ve vědě, v představách o novém světě a v proměně samotné Brazílie o které už jsme si napsali.
Právě proto má Leopoldina v našem seriálu své pevné místo. Stojí na rozhraní dvou světů. Staré Evropy a nové Brazílie, habsburské tradice a brazilské státnosti, dvorské reprezentace a skutečné politiky. V tomto díle bylo potřeba ukázat, že brazilská cesta nevznikla z ničeho. Měla své předstupně, své symboly a své prostředníky.
Dona Leopoldina měla pro vztahy mezi střední Evropou a Brazílií obrovský význam. Proto jí naše Muzeum vystěhovalectví do Brazílie věnuje speciální místo ve své webové prezentaci a každoročně zde probíhá oslava jejích narozenin.
Příště se pokusíme rozebrat k první konkrétnější otázku. Koho vlastně Brazílie v první fázi své samostatnosti preferovala na prvním místě mezi imigranty, jaká imigrantská vlna byla jednou z největších a jak to následně souvisí s národnostní identifikací. Rozebereme detailněji, kdo vlastně v 19. století byl mohl být považován za člověka „z českých zemí“ a proč je to u brazilského tématu složitější, než se na první pohled zdá.
-web-




