Středověk mezi Bezdězem a Ralskem:
Vytvoření a rozpad královského území v severních Čechách
Prolog:
Po cyklu věnovanému historii vsi Náhlov, začínáme další cyklus, tentokrát věnovaný historii oblasti, v níž se ves Náhlov nachází. Tato oblast je dnes součástí Podralska a zahrnuje jeho severní část, které se dříve říkalo Horní vsi (Oberdörfer) a byla součástí historického území českých knížat a později českých králů. Pojďme se tedy společně vrátit v čase a v několika dílech tohoto cyklu se zkusit podívat na to, jak tudy šel čas.
Část první, specifikace území
Nejprve si pojďme povědět něco o tom, kde se toto území nachází a jak velké ve svých prvopočátcích bylo. Územní celek, o kterém bude řeč se rozkládal na severozápad od historického kraje kolem Mladé Boleslavi, od Ještědu, přes Ralsko až k Bezdězu, a byl součástí tehdejších rozsáhlých držav českých knížat a později českých králů. Tento územní celek byl součástí pomezního hvozdu, jenž obepínal jako přirozená hradba celé tehdejší české knížectví. Hmotné i písemné zprávy o jeho osídlení jsou až do konce doby, kdy zde bylo české knížectví, tj. do konce 12 století skoupé. Takže převážně pouze místní jména dokládají, že nešlo o končiny liduprázdné. Jednou z osad, která zde byla již od dob knížecích, byla ves Bezděz, o které se ještě před započetím kolonizace tohoto území a stavby stejnojmenného hradu Bezděz zmiňuje královský villicus.
Na této bezdězské državě vzniklo kromě jiných panských držav i královské území, pravděpodobně ve druhé polovině 13 století, s největší pravděpodobností v roce 1264, v souvislosti s královskou listinou v tomto roce vydanou, ve které je toto území jako „Les na Bezdězi“ již zmíněno. Královská listina z roku 1264 zavdávala právo na povýšení již tehdy existující obce Bezděz na město „v bezdězských lesích“ v „Lese na Bezdězi“. O žádném již dokončeném královském hradu se však nezmiňuje. Stavba samotného hradu Bezděz tedy s největší pravděpodobností začala až po roce (nebo ještě v roce) 1264. A protože hrad Bezděz byl v době smrti krále Přemysla Otakara II de facto dokončený, lze z toho upřesnit vystavění a dokončení hradu Bezděz někde mezi lety 1264(5) – 1278. Nově vzniklé královské území „Les na Bezdězi“ – Bezdězské panství, se rozkládalo zhruba od oblasti, kde byl později vystavěn hrad Houska, až po oblast na severu, k dnešnímu Ještědskému hřbetu, a sousedila s Lužicí.
Počátky postupného osidlování a systematické kolonizace celé této oblasti sahají až do středověku a novověku. Tato oblast, stejně jako jiné oblasti v tehdejším českém království, je spojená s ambiciózním projektem krále Přemysla Otakara II na kolonizaci a urbanizaci.
Český král Přemysl Otakar II. (1233–1278) používal k posílení královské moci proti šlechtě několik metod, jako bylo budování hradů, zakládání měst, rozvoj venkova a hornická kolonizace. Všechny tyto prvky byly použity i při kolonizování území, tehdy známého jako „Les na Bezdězi“.
Odvážný kolonizační a urbanizační plán krále Přemysla Otakara II, počítal s kolonizací a urbanizací celého tohoto nově vzniklého královského území, tedy i nejsevernějších částí „Lesa na Bezdězi“, které sahaly od vrcholu Ralska prakticky až po hranice Ještědského hřbetu, oblasti Horních vsí (Oberdörfer).
Počátek kolonizace tohoto území, rozkládajícího se v podstatě už od míst, kde později vznikl hrad Houska, přes hrad Bezděz, prakticky až po Ještědský hřbet, se však zprvu zaměřoval spíše na jižní, atraktivnější části „Lesa na Bezdězi“, tedy kolem města Doksy a obce a hradu Bezděz. Severnější části „Lesa na Bezdězi“ zůstávaly téměř bez povšimnutí. Tento kolonizační a urbanizační plán však nebyl nikdy dokončen. Přemysl Otakar II umírá roku 1278 na bojišti, královská vdova Kunhuta Uherská se v roce 1279 snaží o jakousi druhou fázi kolonizace tohoto území, včetně její severní části, ale syn Přemysla Otakara II, Václav II. (1271–1305) v pokračování tohoto projektu v severní části „Lesa na Bezdězi“ prodejem královského hradu Děvína, v roce 1283 zcela selhává a urbanizace a kolonizace se zde chopily vlivné šlechtické rody a církevní instituce.
Specifikace severní části území „Lesa na Bezdězi“
Protože nás bude zajímat historie oblasti Horních vsí, tedy oblasti nacházející se v severní části „Lesa na Bezdězi“, přesuneme se tedy tam a něco více si o této oblasti ve stručnosti napíšeme.
Severní – severozápadní část „Lesa na Bezdězi“ tvoří nejvýše položené části řeky Ploučnice, což podle pramenů Horní Ploučnice odpovídá nejsevernějšímu bodu nad Hořeními Pasekami, téměř na vrcholu jihozápadního svahu Ještědu, západní okraj severní části tvoří město Mimoň, resp. východní hranici severní části tvoří potok Zábrdka od Zábrdí, který se u Mnichova Hradiště vlévá do řeky Jizery. Tato severní oblast „Lesa na Bezdězi“ má cca 260 km2, ale má pouze dva hlavní orientační body: Ralsko (696 m) se stejnojmenným hradem a vrchol Ještěd (1012 m) o něco dále. Tato severní část tehdejšího „Lesa na Bezdězi“ později nazývaná jako Oberdörfer (Horní vsi), nebo později jako oblast pod Ralskem (Podralsko), je dnes součástí Mikroregionu Podralsko podle stejnojmenného vrcholu Ralsko a není bez zajímavosti, že se celý tento dnešní Mikroregion Podralsko, tj. region mezi Bezdězem a Ještědem dodnes dělí na severní a jižní část.
Profil terénu v Podralsku je členitý a místy podhorský. Nadmořská výška je kolem 400 m a mírně klesá směrem k jihu. Pískovcové podloží je zpevněné polymetalickými rudnými žilami s vyvřelými vrcholy (Děvín, Hamerský Špičák, Jelení vrchy). Geobotanické průzkumy ukazují, že většinu severního Podralska tvoří lesy s borovicemi, břízami a jeřáby. Většina půdy je chudá a kyselá, a proto nevhodná pro intenzivní obilnářství. Oblast tak byla známá svým zaměřením na chov dobytka a lesnictví. Kromě toho centrální oblasti postrádají dostatek vod, které omezovaly kolonizační úsilí zaměřené na stavbu mlýnů.
Původně český etnický charakter území vzniklý v raném středověku se postupně měnil a už na přelomu 13–14 století zde byla většina obyvatel německého původu a v 18. a 19. století byla severní část „Lesa na Bezdězi“, nebo též jinak zvané Oberdörfer (Horní vsi), dnešní severní Podralsko, už převážně německý kraj. Z tohoto etnografického vývoje lze odvodit, že označení tohoto regionu s vesnicemi v něm se nacházejícími, ležícího v severní, na mapě (horní – ober) části „Lesa na Bezdězi“ jako Oberdörfer, v překladu „Horní vsi“ (Oberdörfer, Horní vesnice, či vesnice ležící v horní části „Lesa na Bezdězi“), může spadat už do konce 13 století. Vesnice tvořily vesnické jádro a pouze Kuřívody, ležící na rozhraní severní a jižní části „Lesa na Bezdězi“ byly formálně městem.
O Podralsku není souhrnný historický přehled. Středověké prameny jsou ve vztahu k Podralsku relativně skoupé a také zde nejsou žádné velké nálezy ražby mincí, ani žádná nová archeologická svědectví.
Některé informace mohou poskytnout místní toponyma a starší mapové materiály. Indikační skici ze stabilního katastru 2. čtvrtletí 19. století ukazují obrysy vesnic a způsob zakládání polí tak, aby obce mohly lépe čelit sociálním a ekonomickým tlakům, které měnily venkovské oblasti.
Skutečný zlom nastal po 2. světové válce. Protože obyvatelstvo „Horních vsí“ bylo už převážně německé, bylo po válce odsunuto a Podralsko bylo přeměněno na uzavřený Vojenský výcvikový prostor Ralsko. Po roce 1968 Sovětské jednotky nahradily československé jednotky. Z původních vesnic nezbylo téměř nic. Pokrývají je lesy, křoviny a plevel.
Z 15-20 opuštěných osad, jejichž počátky sahají do středověku a raného novověku nám zbylo jen několik, aby nám je připomněla už jen skalní obydlí a sklepy vyčnívající podél cest.
Výcvikový prostor byl zrušen k 1. lednu 1992 a území se otevřelo veřejnosti. Každý nyní může procházet pláně, kopce a pahorky pěšky nebo na kole. Výhledy na Ralsko, Ještěd a koberce rozkvetlých pastvin zajisté stojí za to. Tolik stručný přehled o severní části dnešního Podralska a v dalším díle se vrátíme zpět do 13 století a začneme znovu od Přemysla Otakara II, tentokrát už podrobněji.
-web-
Sdílet článek