Minulá kapitola popsala vývoj tohoto regionu od padesátých, do konce osmdesátých let dvacátého století. Napsali jsme si o přítomnosti sovětských vojsk a intenzívní těžbě uranu. Teď se zaměříme na devadesátá léta dvacátého století. Na to, co napsala historie regionu severního Podralska od odchodu sovětských vojsk v roce 1991 až do roku 2000. Ukončíme tím dvacáté století s mírným přesahem do století dvacátého prvního. Ale protože 90 léta 20 století probíhala v tomto regionu velmi specificky, rozdělíme si vývoj v této době na dvě časové osy se samostatnými tématy. První časovou osu věnujeme sanaci Ralska po odchodu sovětských vojsk a druhou časovou osu věnujeme vývoji týkajícího se využití vojenského letiště Hradčany. Každé téma si rozepíšeme v samostatné kapitole. Teď tedy díl devátý, podkapitola první. Sanace Ralska, regionu Horních vsí, po odchodu sovětských vojsk.
Ralsko po odchodu sovětských vojsk
Vojska SSSR opustila vojenský prostor Ralsko a tedy i region Horních vsí v květnu 1991. Ještě tentýž rok v září 1991 rozhodla vláda ČSFR o zrušení vojenského prostoru Ralsko a to k 31.12.1991. Tímto krokem se mohl do regionu po dlouhých zhruba 46 letech vrátit obyčejný civilní život. Mělo to ale jeden, resp. dva háčky. První a zásadní háček tkvěl v obrovském znečištění celého prostoru Ralska ropnými a chemickými látkami, včetně nevybuchlé munice. Druhý háček spočíval v minimu obcí, vesnic a polosamot, které na obrovském prostoru severního Podralska ještě zbyly.
Vznik obce Ralsko
To dalo podnět ke vzniku obce Ralsko. Obec vzniklá na celém území bývalého vojenského prostoru Ralsko sloučila obce a vesnice rozptýlené v tomto obrovském prostoru pod jednu správu. Centrální správa vznikla v Kuřívodech, zde má obec Ralsko také své sídlo. Pro úplnost si ještě napíšeme, jaké obce tvoří jednotlivé části celé obce Ralsko:
- Kuřívody (správní centrum)
- Boreček
- Horní Krupá
- Náhlov
- Hradčany
- Ploužnice
- Hvězdov
- Svébořice
- Jabloneček
Historie prostě někdy přináší paradoxy. Vznikl tak správní celek o rozloze více než 17.000 hektarů. A tak se nejméně osídlená obec, stala po Praze, Brně a Ostravě čtvrtou největší obcí v ČR.
Sanace území od munice a chemických látek
Po odchodu sovětských vojsk čekal Ralsko náročný úkol. Odstranit obrovské množství munice, ropných a toxických látek, které zde sovětská vojska zanechala. Celou oblast doslova pokrývaly pozůstatky vojenské činnosti. Od ostré munice na střelnicích až po hektolitry rozlitých pohonných hmot v okolí letiště Hradčany.
Dvě hlavní roviny sanace Ralska
První rovina byla pyrotechnická sanace. Vyhledání, zneškodnění na místě, nebo odvoz nevybuchlé munice a výbušnin z celého prostoru.
Druhá rovina byla ekologická dekontaminace. Sanace půdy, podzemních vod a objektů zamořených ropnými látkami, chemikáliemi či jinými škodlivinami.
Oba procesy probíhaly paralelně. V součinnosti armády, policie, Ministerstva životního prostředí, a specializovaných firem.
Pyrotechnická sanace
Ihned po odsunu sovětských jednotek v květnu 1991, převzala nad oblastí dozor československá armáda. Téměř okamžitě, v červnu 1991 zahájila průzkum a zajištění nejnebezpečnější munice.
Ralsko bylo oficiálně zpřístupněno civilistům k 1.1.1992, ovšem vstup mimo vyznačené cesty byl životu nebezpečný. Z hlediska rozsahu šlo o největší pyrotechnický zásah v historii české armády. Největší od 2. sv. války.
Armáda nasadila speciální útvar složený z ženistů a pyrotechniků, který zde působil denně po dobu více než 10 let. Řádově stovky vojáků a policistů prohledávaly terén metr po metru s detektory kovů. Postup odminování byl systematický. Volné plochy (louky, bývalé letiště) se čistily do hloubky zhruba 50 cm, lesní porosty do 30 cm. Pyrotechnici postupovali podle jednotné sítě kvadrantů o velikosti 50×50m, v nichž vytyčili polygon a důkladně prohledali půdu.
Ztráty a nálezy
Veškerá nalezená munice podléhala přísné evidenci. A byla buď schraňována k likvidaci, nebo přímo na místě odpálena. Pokud to povaha nálezu vyžadovala. To se týkalo zejména nestabilních výbušnin. V Ralsku se totiž nacházely střelnice pro všechny druhy zbraní. Tanková střelnice Židlov, dělostřelecké a raketové polygony, letecká cvičiště.
V lesích se nacházely i tisíce různých úlomků, střepin, a to i zasekaných v kmenech stromů.
Nálezy pocházely nejen z éry sovětské (1968–1991), ale i z dob předchozích. V zemi ležela munice z německých cvičení za 2. sv. války i poválečná munice československé armády. Pyrotechnici nalezli i staré panzerfausty a panzerschrecky z výcviku Afrikakorpsu na píscích u Mimoně.
Tuny munice, spousta práce a dřiny
Pyrotechnické čištění se soustředilo nejprve na citlivé lokality v okolí obydlených obcí. Mimoň, Kuřívody, Hradčany. Dále na přístupové cesty, ruiny bývalých skladů a kasáren. Poté přišly na řadu rozsáhlé prostory střelnic. Podle oficiálních údajů se za první dekádu podařilo prohledat cca 8 600 ha ploch (86 km²) a vytěžit odsud obrovské množství nevybuchlé munice. Přesné statistiky uvádějí, že každý rok zlikvidovali armádní pyrotechnici v Ralsku a dalších býv. sovětských prostorech desítky tun munice. Policie ČR uvádí, že policejní pyrotechnici i v jiných oblastech republiky ročně zajistili kolem 35 tun nalezené munice. Ta se z velké části likviduje právě na odlehlých polygonech v Ralsku.
Pyrotechnici v Ralsku pracovali za pomoci těžké techniky i ručně. Bylo třeba otevřít i nalezené utajené sklady. Sověti zde měli údajně i skladiště speciální munice. Možná opět velmi diskutované jaderné hlavice. Velkým evergreenem se v tomto směru stal údajný obrovský tajný sklad u Bělé pod Bezdězem. Zřízený v rámci projektu Javor 52. Speciální munici, údajně chemickou a biologickou, však při odchodu Sověti odvezli či zničili. Zůstala po nich jen kontaminovaná půda a prázdné bunkry.
Reorganizace a nástup VLS
Koncem 90. let se projekt odminování chýlil ke konci, ačkoli zdaleka ne všechno bylo vyčištěno. V roce 2001–2003 došlo k reorganizaci a armáda zrušila své pyrotechnické jednotky z finančních důvodů. V roce 2000 však stihla ještě oplotit 40 ha nejvíce zamořeného a z velké části již vyčištěného území střelnice Židlov. Na tomto místě pak vznikla obora Židlov pro chov zvěře.
Tento krok měl dvojí význam. Jednak ekologický, pro ochranu vzácných živočichů v oboře, a bezpečnostní. Zamezení volného pohybu lidí v prostoru, kde stále mohou být nevybuchlé projektily.
Po roce 2000 převzal štafetu sanace státní podnik Vojenské lesy a statky, divize Mimoň. Zůstalo zde jen několik armádních pyrotechniků, kteří dál dočišťovali nálezy při lesní těžbě. Oficiálně bylo Ralsko prohlášeno za vyčištěné v základní míře kolem roku 2001, ale dodnes dochází k občasným objevům munice hluboko v zemi či na odlehlých místech. Například ještě roku 2015 hlásily VLS, že jejich pyrotechnici od počátku prací zneškodnili na území býv. VVP Ralsko přes 20 tun munice všeho druhu. Základní pyrotechnická sanace tedy plynule přešla do fáze dlouhodobého dočišťování, jež pokračovalo i po roce 2000.
Výsledek pyrotechnické sanace
Díky sanaci se podařilo eliminovat bezprostřední ohrožení života – v 90. letech naštěstí nedošlo v Ralsku k žádné civilní oběti výbuchu. Pyrotechnici však nasazovali život denně. Několik jich utrpělo při zásazích zranění. Sanace umožnila postupně zpřístupňovat vyčištěné části veřejnosti. Už v 90. letech mohli turisté opatrně do některých sektorů, např. na vrch Ralsko či k Hradčanským rybníkům. Ještě dnes lze nalézt varovné cedule před nevybuchlou municí.
Ekologicky mělo odstranění munice blahodárný vliv. Lesy a louky se zbavily tisíců kusů železa s obsahem těžkých kovů, které by se časem rozpadly a kontaminovaly půdu. Některé plochy po střelbách jsou však dodnes biologicky chudé. Dopadové zóny připomínají písečné pustiny, kde se regenerace odhaduje na desetiletí.
Dekontaminace a odstranění chemických škod
Pobyt Sovětů v Ralsku způsobil také katastrofální ekologické škody. Zejména v areálu letiště Hradčany. Nacházely se tu jedny z největších skladů pohonných hmot v tehdejším Československu. V rezavějících nádržích a jamách bylo uskladněno přes 37 000 m³ leteckého petroleje, nafty a benzínu. Velká část těchto látek unikla do půdy a podzemních vod. Na přilehlých 37 ha byla půda doslova nasáklá kerosinem a oleji. Podle odborníků šlo o jedno z nejrozsáhlejších znečištění ropnými uhlovodíky v ČR.
Kontaminace pronikla i do zvodní; podzemní voda v okolí letiště vykazovala vysoké koncentrace benzínu, toluenu a dalších rozpouštědel. Mimo paliva byly v Ralsku, části Boreček nalezeny i toxické chemikálie. Dále to byly zásoby mazadel, odmašťovadel a odpadů po údržbě techniky. V kasárnách byly ponechány sudy s oleji a kyselinami. Ve vojenských dílnách a garážích byla půda zamořena těžkými kovy a polychlorovanými bifenyly (PCB) z rozbitých transformátorů. Celkově se vše, za celou ČR odhadovalo zhruba na 100 000 tun kontaminované zeminy a stovky tun chemického odpadu. Značná část připadala právě na Ralsko a Milovice.
Program na odstraňování ekologických škod
Ihned po odchodu okupantů začalo Ministerstvo životního prostředí monitorovat nejvážnější ekologické havárie. Už v létě 1991 byly v Ralsku vyhloubeny provizorní jímky pro odčerpávání ropných produktů z podzemí. Zabránilo se tím šíření plovoucího filmu paliva směrem k obcím a k řece Ploučnici. Armáda odstranila nejviditelnější znečištění. Odvezla rezavé cisterny a barely a zabezpečila sklady chemikálií. V říjnu 1991 přešlo financování sanací pod Ministerstvo životního prostředí, které zřídilo speciální Program na odstraňování ekologických škod po Sovětské armádě.
Do tohoto programu stát vyčlenil v 90. letech několik miliard Kč, určených pro všechny postižené lokality v ČR. V Ralsku se z tohoto programu čerpaly prostředky zejména na sanaci pohonných hmot u letiště Hradčany.
Nástup firmy KAP s.r.o. a (opět) podzemní loužení
Roku 1993 Ministerstvo životního prostředí, na základě výběrového řízení pověřilo komplexní dekontaminací Hradčanské lokality v okolí letiště pražskou firmu KAP spol. s r. o. Tato sanační firma převzala areál letiště a zahájila systematické čištění.
V roce 1994 firma KAP zavedla metodu in-situ bioventingu. Do znečištěných půd se instalovaly vzduchovací sondy, které proháněly půdou vzduch, a zároveň přidávaly speciální bakterie a živiny urychlující biologický rozklad uhlovodíků. Zřídila se první zkušební sanační pole s ventilačními jednotkami a biofiltry. Tato technologie měla přednost před úplnou výměnou půdy, protože in-situ sanace byla levnější a šetrnější.
Historie nám tu opět ukázala, jakým způsobem se metoda podzemního loužení in-situ (ISL) dá využít. V minulosti to bylo loužení kyselinou pro získávání uranu. Tentokrát se loužení použilo naopak k likvidaci chemické ekologické zátěže.
V letech 1995–96 probíhal doprůzkum znečištění – firma KAP odebrala stovky vzorků půdy a vody, aby zmapovala rozsah skryté kontaminace. Ukázalo se, že paliva prosákla do hlubších vrstev, místy až do 6–8 m.
V roce 1997–1998 proběhla pilotní sanace na zkušebním úseku. odzkoušely se nastavené techniky a ověřila se jejich účinnost v místních geologických podmínkách. Výsledky byly pozitivní. Koncentrace uhlovodíků v půdě výrazně poklesly, což potvrdilo vhodnost zvolené metody.
Nástup firmy STAV s.r.o. a plné nasazení metody ISL
Vedle firmy KAP do procesu vstoupila i její nástupnická organizace Stav s.r.o. Praha. Ta na sklonku 90. let převzala závazky KAP. Odborný dozor zajišťovala firma GEO Group a.s. Ostrava, která každé dva měsíce svolávala kontrolní dny přímo v Hradčanech za účasti zástupců Ministerstva životního prostředí, sanátorů, dozorů i obce Ralsko.
V okolí letiště vznikla čerpací pole, odkud se kontaminovaná voda vedla do provizorní čistírny s filtry z aktivního uhlí. Od roku 1995 také sanační firmy vykácely kontaminované porosty a odtěžily silně promořené zeminy v nejhorších ohniscích. Odtěžené zeminy byly buď biologicky čištěny na místě hromadným provzdušňováním, nebo odváženy k likvidaci na zabezpečené skládky. Celkem došlo k odstranění tisíců tun zeminy nasáklé palivy. Kontaminovaná voda se čistila mnoho let. Ještě v roce 2000 sbírala čerpadla desítky litrů čistého leteckého petroleje denně z hladiny podzemní vody.
Sanace na konci 90 let
Koncem 90. let se sanace posunula, ale zdaleka neskončila. Kontaminace palivy v Ralsku přetrvávala jako vážný problém ještě dlouho po roce 2000.
Do roku 2000 se podařilo vyčistit povrchové vrstvy půdy natolik, že nehrozilo okamžité ohrožení fauny a flóry v okolí. Borové lesy v okolí Hradčan se začaly samy obnovovat. Po poklesu koncentrace uhlovodíků opět rostla tráva a půdní mikroorganismy se vzpamatovávaly. Ovšem v podzemních vodách pod letištěm stále přetrvávala ropa na hladině zvodně. Ta se musela i nadále odčerpávat. Sanace tam fakticky pokračovala až zhruba do roku 2010.
Další práce související se sanací
Mimo oblast paliv se řešily i další ekologické zátěže. Stará ekologická havárie v Kuřívodech, se skládkou sudů s neznámými chemikáliemi byla odborně zlikvidována v polovině 90. let. V Hradčanech se muselo sanovat bývalé úložiště letecké munice, kde zemina obsahovala zbytky trhavin a těžkých kovů. I tam proběhla výměna půd.
Čistírna odpadních vod v Hradčanech prošla rekonstrukcí. Dokončena v roce 1998. A odstraňovala z odpadních vod i stopy kontaminantů z podzemí. Ministerstvo životního prostředí každoročně vynakládalo desítky milionů Kč na dekontaminaci Ralska v průběhu celých 90 let dvacátého století.
Dopady chemické kontaminace
Znečištění v Ralsku mělo dlouhodobý charakter. Naštěstí nešlo o akutní otravy, spíše o ohrožení kvality vod a půdy. Voda ve studnách osad Hradčany a Náhlov se ukázala nezávadná, protože tyto vesnice leží výše proti směru toku podzemní vody. Kontaminace směřovala spíše k jihu, do neobydlených lesů. Preventivně však byl zakázán odběr vody z podezřelých zdrojů a lidem se doporučovalo nevstupovat do míst bývalých skladů.
Ekosystémy utrpěly hlavně v bezprostředně zasažených lokalitách. Půdní mikroflóra a hmyz v okolí letiště byly v 90. letech silně potlačeny kvůli jedům v půdě. Některé mokřady u Ploužnice odumřely, protože je infiltrovaly ropné látky. Půda tam byla mrtvá bez hmyzu či rostlin.
Ralsko má naštěstí výhodu, že je to rozlehlá a řídce obydlená krajina. Příroda zde dokáže regenerovat rychleji než v hustě osídlených oblastech.
A zase ty paradoxy
Historie v tomto směru opět přinesla paradoxně fakt, že po desítky let uzavřený prostor, znamenal zachování mnoha cenných biotopů. Lesy, pískové přesypy, mokřady. Po odchodu armády se část území dočkala ochrany. Vyhlášeny byly přírodní památky a evropsky významné lokality. Hradčanské rybníky, Novozámecký močál, EVL Ploučnice a další lokality. Sanace chemických škod tak probíhala souběžně s ochranou přírody. Liberecký kraj musel sladit dekontaminační práce s péčí o cenná území. Např. vyloučit těžkou techniku z nejcennějších mokřadů.
Z dlouhodobého hlediska sanace otevřela cestu k budoucímu rozvoji. Teprve po vyčištění od nejhorší munice a jedů mohly obce začít plánovat turistické trasy, cyklostezky a další využití.
K roku 2000 v Ralsku stále přetrvávaly zbytky zátěže – některé dílčí lokality byly ještě uzavřené a sledované. Zpočátku místní lidé Ralsko vnímali jako takzvaný český Černobyl. Zničenou, neobyvatelnou zemi. Postupně, jak pyrotechnici a ekologové odváděli svou práci, se do oblasti vracel život: přistěhovaly se rodiny, turisté objevovali krásnou přírodu bez plotů a zákazů. Z Ralska se stal symbol proměny. Ze zakázaného místa na území, kde se divoká příroda snoubí s pozůstatky armádní minulosti a kde se společnost učí opatrně hospodařit. Proces nebyl do roku 2000 zdaleka u konce, ale položil základy pro další rozvoj v novém tisíciletí. V letech 1991–2000 bylo v tomto ohledu vykonáno mnoho práce, byť definitivní tečku za touto historií přinesla až následující dvě desetiletí.
-web-