Po smrti krále Přemysla Otakara ll., upadla královská moc v českém království do pozadí, území Horních vsí (Oberdörfer) nevyjímaje. Pokud zůstaneme u hlavních šlechtických rodů, pak Markvartici, potažmo jejich rodová větev Vartenberkové, obnovili své staré nároky. Berkové z Dubé, rodová větev Ronovců požadovali náhrady za své služby králi. A klášter v Hradišti se musel soustředit více na obranu, než na další expanzi. Tlak šlechtických rodů na syna Přemysla Otakara ll. Václava ll. sílil.
Václav ll. ze zpočátku rozhodl v práci svého otce pokračovat. Rozšířil lenní systém (Lehenssystem), nebo také jinak řečeno manskou soustavu, určenou pro kolonizační operace. Později s vlastním soudem v Bělé pod Bezdězem.
Manský systém lze definovat, jako soubor institucí, vytvářejících závazky poslušnosti a služby ze strany svobodného člověka zvaného vazal, vůči jinému svobodnému člověku zvaného pán, a závazky ochrany a materiální pomoci ze strany pána vůči jeho vazalovi. Výměnou za svou věrnost přijímal vazal od svého pána dědičné vlastnictví léna.
Největší skupiny těchto pozemkových lén, založených ve 14 a trvajících až do 16. století, byly rozmístěné v pásmu běžícím na jih od hradu. Viz přiložený obrázek.
Zobrazit seznam bezdězských manských držav zobrazený v Mapách Google.
To opět kontrastuje se severním Podralskem. Severními částmi „Lesa na Bezdězi“, (Oberdörfer, Horními Vesnicemi), kde takový systém, snad s výjimkou Ploužnice, tehdy ještě nebyl.
Role Václava II.
Zpočátku se syn Přemysla Otakara II. Václav II. snažil udržet velkou část „Bezdězského lesa“. Podle jeho představ velkého královského území, ke kterému by byl připojen velký hrad a vytvořilo by se významné město. Za významné město byly v plánu s největší pravděpodobností Doksy. Ale protože sliby spojené s privilegii z října 1264 nebyly nikdy blízko k realizaci, Doksy se z plánu nakonec vytratily.
Takže se Václav II zaměřil na samotný Bezděz. Zahájil novou výstavbu na hradě a plánoval nové městské centrum na úpatí hradu. To lze odvodit z dokumentu vydaného Karlem IV. (1316–1378) z roku 1348. Součástí dokumentu je soupis z listiny Václava II o „Civitas Besdez“, sepsaná pravděpodobně roku 1291. V tomto duchu král Václav II plánoval postavit „město Bezděz“ a darovat mu 166½ pole. Tato polní nemovitost byla neobvykle umístěna do dosti vzdálených obcí, do Mšena, Chotětova a dalších podobně vzdálených obcí. V listině vyjmenovává práva „Civitas Besdez“ advocatus Konrád z Kuřívod, což svědčí o personálním propojení v rámci regionu. „Civitas Besdez“ mělo původně využít zákonů města Nymburka, ale nakonec mělo město využívat zákony města Pražského.
O záchranu území kolem Bezdězu se ovšem Václav II pokusil marně. Stejně tak založení města v blízkosti hradu nebyla dobrá volba. Královští úředníci možná definovali jeho podobu, ale Václav II se kvůli zvyšujícímu se finančnímu tlaku nakonec vzdal zadržování území pod Bezdězem. To otevřelo prostor pro okolní šlechtu. Velkou část získal Hynek z Dubé, který za jeho vlády Václava II podporoval v boji o polskou korunu.
Role šlechty – Berkové z Dubé
Jihozápad „Lesa na Bezdězi“ bránil hrad Jestřebí, který drželi páni z Dubé. A páni z Dubé drželi i hrad Housku, který byl také původně královským projektem a který od Václava II. získali.
Samotný hrad Bezděz získal do zástavy rod pánů z Dubé za dluh ve výši 2 638 hřiven. A tím dokončili další proces. Hrad, rodící se „město“ na úpatí hradu, a velkou část „Lesa Bezděz“ teď vlastnili páni z Dubé (větev Ronovců). Václav II jim udělil i „město Kuriewody, s wesnicemi, s polmi atd. v roce 1297. O čemž svědčí i pozdější konfirmace Karlem IV. a ještě pozdější svědectví z roku 1454. Rezidence pánů z Dubé, později Berků z Dubé v Kuřívodech je pak opakovaně doložena až do roku 1622.
Po tomto roce jim panství v Kuřívodech bylo po bitvě na Bílé hoře zabaveno císařem Ferdinandem II. Velmi aktivní Hynek z Dubé také prováděl akvizice u církevní správy. Podle tehdejší normy, kdy mezi symboly prestiže patřily farnosti, začal usilovat o patronaci kostelů. Nejprve si zajistil kostely v Kuřívodech, Krupé a Chlumu, které doposud byly pod pastoračním dohledem, a kostel sv. Jiljí na Bezdězu. Statut farních kostelů obdržely v dokumentu vydaném Václavem II. v prosinci 1293.
Od dob papeže Alexandra III. (1105–1181) tyto „pobočky“, dnešní terminologií bychom je nazvali franšízami, mohly být zřízeny v oblastech, kde nedocházelo k předimenzovaným farnostem. Mohutná velikost původní bezdězské farnosti na Podralsku tak použití tohoto opatření přímo vyžadovala.
Zapsány jsou Kuřívody, Krupá a excentricky vyčnívající Chlum (severně od Dubé) jako farní kostely v registru papežských desátků i v roce 1352 a později. Berkové z Dubé pravidelně vystupují jako jejich patroni. A v konfirmaci Libri jim Václav II. nabídl také obec Zbyny u Doks, a ústřední role bezdězského kostela byla přenesena i do něj. Ale tato změna nepoškodila farnost kostela na Bezdězu. Doksy zůstaly bez farního kostela až do konce 14. století.
Role šlechty – Vartenberkové
Vartenberkové se vydali stejnou cestou a v roce 1325 akvizicí spojili Svébořice s patronací svébořického kostela. Pak figurují jako patroni kostela v Jablonci (pravděpodobně se jednalo o Jabloneček). Mezi stará farní centra patří také Mukařov, který ovšem byl spravován opatem hradišťského kláštera.
Nakonec to byla Vartenberská větev Markvaticů, která po smrti krále Přemysla Otakara II ovládla hrad Děvín. Vartenberkové ovládali i hrad Stráž (Wartenberg) s městem. Dále Vartenbergové (Markvatici) zůstali patrony hradišťského kláštera. Gotický hrad na Ralsku také vlastní Vartenbergové (Markvartici). Ale svou roli, podle všeho strážní a jako symbol moci, začal hrad plnit až po přestavbě do kamene na konci 14. století Janem z Vartenberka v roce 1377.
Nyní byli Vartenberkové na Stráži, Děvíně, Ralsku a nad klášterem Hradiště drželi patronát. Dá se říct, že v tuto dobu Vartenberkové ovládali celou severní část „Lesa na Bezdězi“, dnešního severního Podralska. Regionu dříve známého pod názvem Oberdörfer neboli Horní vsi.
Podél jedné z větví žitavské obchodní cesty se nacházela i západnější osada Mimoň. Což dokazuje nález asi 200 denárů v jejím okolí z konce 12. století. Mimoň se nacházela ve vzdálenějším okolí tvrze Wartenberg a ve 2. pol. 14. století se také dostala do panství Vartenberků.
Systém patronátů farních kostelů, který vznikl na přelomu 13 a 14 století jasně odráží sféry vlivu v „Lese na Bezdězi“ v předhusitské době. Berkové z Dubé, Vartenbergové, a po celou dobu si své dominantní postavení udrželi i hradišťští cisterciáci, až do roku 1419.
Role Kláštera Hradiště
Klášter v Hradišti vykazoval velkou schopnost rozvoje. Jeho obce se rozšiřovaly téměř po celém východním Podralsku a blížily se ke Kuřívodům. Rozsah klášterního panství kolem roku 1400 ukazoval jen zlomek jeho urbaria, s velkou částí z Podralska. Dokonce i přeživší části klášterního panství patří mezi výjimečná svědectví té doby.
Šlechta započala osidlování „Lesa na Bezdězi“ po ústupu vlivu Václava II., syna Otakara II na konci 13. a v průběhu 14. století. Přičemž současně vznikalo nové městské centrum, náhradou za obec Bezděz na úpatí Bezdězu. Proces ukončil dokument vydaný Hynkem Berkou mladším z Dubé ze dne 24. dubna 1337.
Město Bělá pod Bezdězem
Nové městské centrum, Město Nový Bezděz, resp. Bělá pod Bezdězem bylo královské město, právně nadřazené původnímu městu Bezděz na úpatí hradu, městu Doksy a všem vesnicím, které k hradu patřily. Nové město Bělá pod Bezdězem vzniklo s velkým náměstím, které je jeho nápadným urbanistickým základem. V této době, kdy byla Bělá pod Bezdězem královským městem, těžila z obchodu podél žitavské obchodní stezky. Status královského města ale vydržel jen do roku 1398.
Další vývoj regionu Horních vsí
Další vývoj přišel za Karla IV., který se mohl nechat inspirovat svými královskými předchůdci. Znovu získal hrad Bezděz a přidal jej na seznam „nezcizitelných“ tvrzí zapsaných v zemském zákoníku Maiestas Carolina (Codex Carolinus). Tento zákoník však šlechta roku 1355 zamítla. Doksy si za vlády Karla IV udržely určitou královskou pozornost v podobě městských privilegií, protože Karel IV. vlastnil tzv. Velký rybník – dnes Máchovo jezero založené nedaleko města. Po smrti Karla IV, tj. po roce 1378, byly hrad Bezděz a město Bělá pod Bezdězem převedeny na držitele hypoték. Tuto další fázi rozvoje regionu však ukončil příchod husitské revoluce.
Bezdězské panství, resp. už jen jeho jižní část v pohusitském Interregnu získal roku 1453 Jindřich z Michalovic. V roce 1460 král Jiří z Poděbrad potvrdil Doksům platnost městských privilegií, která za vlády Karla IV získaly.
Severní část bezdězského panství vlastnili z velké většiny Vartenberkové. A tuto část bezdězského panství v 15 století poznamenaly nejen husitské války, ale i téměř jedenáctiletá válka Vartenberků s Lužicí (1433–1444).
Jakým směrem se ubíral vývoj severního Podralska po husitských válkách si napíšeme v dalším díle.
-web-