Díl pátý, 16 a 17 století v oblasti Horních vsí (Oberdörfer)
První polovina 16 století představuje druhou vlnu vnitřní kolonizace severního Podralska, dříve označovaného jako oblast Horních vsí (Oberdörfer). Zaměřenou především na osídlování pasek, hutnickou těžbu a dokončování obnovy hospodářských dvorů a stabilizaci majetkových poměrů.
Pokud bychom se zaměřili na hutnickou těžbu, tak tu můžeme spojit s Hamrem na Jezeře. Ten ležel v lesnaté oblasti pod Ralskem, s dobrým přístupem k železné rudě, dřevu a vodní energii. Po roce 1510 vzniká z malé osady obnovené kolem roku 1480 jádro větší panské osady závislé na hutním provozu. Ves byla součástí panství Děvínských Vartenberků a spravována jako součást hospodářského dvora. První doložená zmínka o železářské činnosti pochází z roku 1516, kdy je připomínán „Hamr panský“. V okolí panské vsi Hamr vznikaly samoty a malé osady. Daly by se nazvat jako pasekářské usedlosti, jejichž obyvatelé kombinovali hutnictví s pastevectvím, dřevorubectvím a rybníkářstvím. Naproti tomu na opačném konci severního Podralska, tehdejších Horních vsí (Oberdörfer) probíhal vývoj v oblasti zemědělství a částečně také rybníkářství. Zde můžeme jako příklad uvést Dolní Krupou, která se nacházela v úrodnějším pásmu, lépe vhodnému k zemědělství.
Po zániku části osídlení během husitských válek a zmatků v 15. století dochází po roce 1500 i v okolí Dolní Krupé k obnově polností a lánové soustavy. Z roku 1521 pochází výsadní listina pro novou parcelaci rolí. Kolonisté, kteří se rekrutovali z českých a německých poddaných, přicházející tentokrát převážně z českého vnitrozemí. Mají povinnost roboty a platby v naturáliích. Tito kolonisté sem přicházeli zejména za levnou půdou a úlevami. Zdejší kolonizace byla vedena z panského dvora v Kuřívodech a částečně, pravděpodobně z panského dvora Medný. Došlo i k založení několika neuspořádaných osad (haufendörfer) směrem ke Stráži pod Ralskem, s důrazem na dřevorubectví a pastevectví.
Dolní Krupá se tak ustálila jako zemědělská ves s rozvinutým trojlánovým systémem a vázaností na Kuřívody.
Celkově došlo v severním Podralsku v první polovině 16 století k zahuštění sídelní sítě, vznikem nových osad. Ke vzniku raného průmyslu v podobě těžby rud a trvalému osídlení, i když pořád řídce obydlených částí lesů severního Podralska.
Konec vlivu Vartenberků
Koncem 16 a začátkem 17 století vliv Vartenberků slábne, mezi lety 1600–1620 již ztrácí majetky a vliv. Na jejich místo se dostávají Bieberštejnové, Hyršpergálové a Müllnerové. Klášter Hradiště v roce 1570 přechází do majetku Jiřího Labouňského z Labouně, který zde zakládá pivovar. A i když jej v roce 1612 získal Václav Budovec z Budova, který měl za manželku Annu Zákupskou z Vartenberka, bývalý klášter, nyní již pivovar postupně procházející renesanční přestavbou, už jim nikdy přímo nepatřil. Největší úpadek rodu Vartenberků nastal po roce 1620, po bitvě na Bílé hoře. Stalo se tak v souvislosti s konfiskacemi majetků českých šlechtických rodů.
Konfiskace po roce 1620 se nevyhnuly ani rodu Berků z Dubé, kteří přichází o své tradiční sídlo v Kuřívodech. Mezi lety 1621–1633 na severním Podralsku, v oblasti Horních vsí expanduje Albrecht z Valdštejna. Ten jako konfiskát získává panství Mimoňské, Strážské, a klášter Hradiště.
Rod Vartenberků vymírá po meči kolem roku 1630, jiné prameny uvádějí rok 1634.
Po zavraždění Albrechta z Valdštejna, doznaly majetkové poměry v severním Podralsku dalších změn. Strážské panství ovládli Lichtenštejnové a Mimoňské panství se navrací zpět rodu Zeidler. Jediný klášter Hradiště, teď už po renesanční přestavbě zůstává v majetku Valdštejnů až do roku 1945. Celým regionem proběhla vlna rekatolizace a do roku 1700 se vytvořila stabilní síť katolických držitelů majetků.
A na závěr slíbená zajímavost z předchozího dílu:
Historie dnes už neexistujícího Krupského rybníka mezi Dolní Krupou a Rokytou, je spojená se zmíněným rybníkářstvím v oblasti jihovýchodní části severního Podralska. Tento rybník byl prokazatelně součástí klášterní rybniční soustavy, jejíž přesnou dataci založení neznáme, ale prokazatelně existovala již od předhusitských dob, tedy minimálně od začátku 15 století, jako součást urbaria kláštera v Hradišti. První písemné zmínky o konkrétních rybnících z této rybniční soustavy pocházejí ze 16 století a týkají se rybníka Žabakor a rybníka Oběšenec. Krupský rybník se nacházel na západní hranici této klášterní rybniční soustavy, která na druhé straně sahala až do oblasti Kněžmostu, z níž se však do dnešních dnů, zejména v oblasti jihovýchodní části severního Podralska dochovala jen část.
