Pozemková reforma a druhá světová válka
Jak jsme si napsali v minulém díle, období pozemkové reformy po vzniku ČSR spadalo do éry Jana Bedřicha z Hartigu (1891–1935). Pozemková reforma znamenala obrovský zásah do majetku Hartigů. Do pozemkové reformy, do roku 1919, bylo na velkostatku Mimoň-Stráž 12 dvorů. Dvory Břevniště, Hamr na jezeře a Malé Ralsko Hartigové pronajímají, dvůr Mimoň, Medný, Nový Dvůr, Novina, Ostroh, Pavlín, Sedliště, Stráž a Velké Ralsko jsou v režii Hartigů.
V této době se lesy rozdělují do revírů Čistý, Zbynsko, Svébořice, Ralsko, Sedliště a Děvín. K průmyslovým podnikům náleží mlýn v Novinách pod Ralskem, pila v Hamru na jezeře, kamenolom ve Hvězdově a Luhově, mlékárna a velkotruhlárna v Mimoni.
Pozemková reforma zasáhla celkem 6199,53 ha veškeré půdy, z toho 1794,18 ha zemědělské půdy.
Pozemková reforma nakonec pro Hartigy skončila propuštěním z jejich záboru 3911,38 ha veškeré půdy, z toho 659,58 ha zemědělské půdy. Po dalších změnách zůstalo v jejich záboru už jen 316,50 ha veškeré půdy, z toho jen 73,34 ha zemědělské půdy.
Dvory zůstaly jen tři: Mimoň, Velké Ralsko a Pavlín.
Reforma se dotkla i průmyslových závodů a dalších nemovitostí
Z průmyslových závodů se v důsledku reformy propouští ze záboru pila v Hamru a mlýn v Novinách. Z ostatních nemovitostí také zříceniny hradů Ralsko a Děvín.
Po konečném provedení pozemkové reformy zbyl velkostatku Mimoň ze 12 dvorů pouze spojený dvůr Mimoň-Pavlín.
Zabrané (vyvlastněné) hospodářské dvory Ostroh, Medný a Nový dvůr začaly od roku 1921 sloužit jako základny pro chov koní pro československou armádu. To už se stalo za éry dalšího z Hartigů
Františka Karla z Hartigu (1921–2004)
Mnichovská dohoda a druhá světová válka
Po Mnichovské dohodě a obsazení prakticky celé oblasti Horních vsí německou armádou již chov koní dál nepokračoval. Veškeré hospodářské dvory přešly pod německou správu. Oblast Hradčan, na západní části Horních vsí byla německou armádou na konci roku 1938 vytipovaná pro zřízení polního vojenského výcvikového letiště.
Pokud se posuneme dál, do období druhé světové války, tak v roce 1941 obhospodařoval velkostatek ve vlastní režii 230 ha zemědělské půdy, z nichž 185 ha bylo orné půdy. Výměra dvora Pavlín činila jen 35 ha půdy. Rybářství využívalo 108 ha a zahradnictví 3 ha. Lesní půdy zůstalo velkostatku 1982,88 ha, které tvořily už jen jeden hospodářský celek – revír Ralsko. Na jehličnatý les připadlo 1830,14 ha a na listnatý les (buk) 116,09 ha. Jehličnatý les tvořily smrkové porosty (530,53 ha) a borovice (1299,61 ha).
Poválečný vývoj
Bezprostředně po skončení druhé světové války československá vláda zahajuje plánování vzniku vojenského prostoru. Již 30. října 1946 rozhodla československá vláda uzavřít toto rozsáhlé území mezi Mimoní, Kuřívody a Mnichovým Hradištěm pro účely armády. Z toho vyplývá, že připravovaný vojenský výcvikový prostor se měl rozkládat prakticky v celé oblasti Horních vsí.
Proběhl odsun německého obyvatelstva a definitivní vyvlastnění zbývajícího majetku Hartigů a ukončení činnosti velkostatku Mimoň – Stráž.
František Karel z Hartigu (1921–2004) byl zároveň i posledním majitelem majetku Hartigů v ČSR, který mu byl po roce 1945 zestátněn. Se svou ženou Žofií z Valdštejna (1921–2017) žil na mimoňském zámku až do října 1947, kdy byli oba odsunuti do Rakouského Salzburgu.
Zřízení vojenského újezdu
Po odsunu německého obyvatelstva, které v tomto regionu tvořilo více jak 90% obyvatel, zůstala oblast Horních vsí de facto vylidněná. V tomto prostoru byl po předešlých přípravách, probíhajících od roku 1946, 1. července 1950 zřízen vojenský tábor Bezděz, později přejmenovaný na vojenský výcvikový prostor Ralsko. Zbylí obyvatelé tohoto kraje byli dovysídleni k 31. říjnu 1952. Opuštěné domy a samoty byly zdemolovány. Prakticky od této doby se datuje historie opuštěných vesnic jako zaniklých vsí.
Tento scénář byl původně zamýšlen i pro Náhlov. Odsun německých obyvatel z Náhlova po druhé světové válce proběhl, ale k fyzické likvidaci vesnice nakonec nedošlo.
Mezi lety 1951–1954 Proběhla zásadní modernizace letiště v Hradčanech, dislokovaného na samotném západním okraji Horních vsí. Na místě původní travnaté plochy byla vybudována betonová vzletová dráha o délce cca 2,5 km. Letiště Hradčany se tak stalo plnohodnotnou leteckou základnou. V okolí letiště vznikl též rozsáhlý tankodrom pro pozemní výcvik.
Nutno podotknout, že k trvalé dislokaci jednotek československé armády ve vzniklém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko nikdy nedošlo, jednalo se hlavně o výcvikový prostor. Jedinou výjimkou bylo zmíněné letiště Hradčany, kde po jeho modernizaci, po roce 1954 během 50. a 60. let, až do roku 1968 působilo postupně několik útvarů čs. letectva – nejprve bombardovací letecké pluky, později stíhací pluky a kombinované stíhací – bombardovací pluky vyzbrojené např. letouny MiG-15, nebo Arado AR 96B.
Horní vsi, region, kde se po staletí lidé živili pastevectvím, zemědělstvím, chovem dobytka a lesním hospodařením se po druhé světové válce začal ubírat úplně jiným směrem. Stalo se z něj místo obyčejnému civilnímu životu nepřístupné. Na dlouhá léta se zde prakticky zastavil čas. A ještě horší časy měly teprve přijít. O tom si napíšeme v další kapitole.
-web-