Jak jsme předeslali v minulé kapitole, 90 léta 20 století byla v tomto regionu velmi specifická. S odchodem sovětských vojsk se rozběhla sanace Ralska, popisovaná v předešlém díle. V této kapitole navážeme opět na 90 léta 20 století, ale řekneme si něco o využití, resp. plánů na využití vojenského letiště Hradčany.
Vojenské letiště Hradčany u Mimoně, opustila sovětská armáda v květnu 1991. Po odsunu zůstalo letiště i celý výcvikový prostor Ralsko silně znečištěné a plné nevybuchlé munice. Vláda ČSFR 5. září 1991 rozhodla o zrušení VVP Ralsko k 31. 12. 1991. Tím se oficiálně otevřela otázka budoucího využití této rozsáhlé lokality. Zde je potřeba říci, že plány na využití letiště Hradčany se v mnoha případech protínaly s plány na využití celého bývalého vojenského prostoru Ralsko. Již počátkem 90. let existovaly různé více či méně realizovatelné plány. Od zřízení mezinárodního civilního letiště, nebo nákladního CARGO letiště, přes zábavní park až po safari s nosorožci. Některé plány se pokusíme rozebrat detailněji, včetně plánů na využití vojenského letiště Hradčany.
Soutěž na využití Ralska (1992–1993)
Téměř ihned po zrušení vojenského výcvikového prostoru Ralsko, vypsala česká vláda v roce 1992 mezinárodní soutěž na nové využití území bývalých vojenských prostorů Ralsko a Mladá. Vítězný projekt měl získat právo areál rozvíjet. Do soutěže se přihlásily čtyři subjekty, z nichž komplexní plán předložily dva:
- Potomek šlechtického rodu Waldsteinů s vizí využít území pro turistiku a rekreační lesnictví
- Akciová společnost Svobodná zóna s plánem vybudovat zde velké nákladové CARGO letiště a průmyslovou zónu. Tuto firmu vedli představitelé někdejší armádní „staré gardy“. Armádní generál Miroslav Vacek, bývalý federální ministr obrany, a jeho podřízený plk. Zdeněk Zbytek. Oba úzce spjatí se sovětskou posádkou v Ralsku. Jejich angažmá budilo značné kontroverze: veřejnost i média dávaly najevo pobouření nad tím, že o Ralsko usilují osoby spojené s minulým režimem a okupační armádou.
Tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba (ODS) byl pověřen agendu soutěže řídit. Výsledky následně v dubnu 1993 prezentoval Poslanecké sněmovně. Pod vlivem politických a společenských souvislostí vláda nakonec vybrala projekt Waldsteinů zaměřený na šetrnou turistiku a obnovu krajiny. Návrh Svobodné zóny generála Vacka byl oficiálně odmítnut. Odmítnutí mělo jasný politický důvod. Vláda nechtěla svěřit Ralsko do rukou exponentů bývalého režimu. Soutěž tedy oficiálně vyhráli Waldsteinové.
Divoká privatizace
Dyba jako tehdejší ministr rozhodovací proces zastřešoval. Jeho úřad už během tohoto procesu musel reagovat na zjištění Ministerstva kontroly o řadě neprůhledných obchodů v prostoru Ralsko a na sílící požadavky Parlamentu k prověření situace.
Během zdlouhavého rozhodování ministerstva však Svobodná zóna a další subjekty stihly skoupit v Ralsku desítky budov a pozemků v očekávání budoucího zisku. V prostoru probíhal divoký spekulativní výprodej vojenských staveb a materiálu. Řada objektů byla za zlomek hodnoty odprodána různým firmám, často napojeným na bývalé armádní kruhy. Situace dospěla až do stadia zavedení stavební uzávěry. To se stalo na podzim 1992. A to pro celé Ralsko. Jednalo se zároveň i o moratorium na jakékoli nové projekty, dokud neproběhne hloubková kontrola hospodaření.
Tady se dá téměř s jistotou říci, že léta 1992 – 1993 znamenala pro bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko naprostý Klondike. Tento chaos a spekulace způsobily, že reálná revitalizace území se rozběhla jen velmi pomalu. Některé prameny uvádějí, že spekulativní prodeje začaly již v roce 1991, prakticky souběžně s odchodem sovětských vojsk.
Ačkoli plán Waldsteinů zvítězil, k větší realizaci tohoto projektu nikdy nedošlo. Rodina Waldstein nabídla koncept rekreační zóny (cyklotrasy, obora pro zvěř, myslivost apod.), avšak narážela na nejistoty kolem vlastnictví pozemků, vyplývající ze spekulativních prodejů a převodů, ekologické zátěže ale hlavně podle všeho rozhodly chybějící investice.
Další návrhy: safari s nosorožci, průmysl i drobné projekty
Neúspěch projektu nákladního letiště nezabránil vzniku dalších vizí. V roce 1993 předložil tehdejší ředitel liberecké ZOO Josef Janeček odvážný návrh: na 250 ha bývalého újezdu vytvořit chovnou stanici pro ohrožené bílé nosorožce, severní tuponosé. Rozlehlé a liduprázdné Ralsko mělo poskytnout nosorožcům klid a prostor pro rozmnožování. Projekt však vyžadoval investici zhruba 200 mil. Kč, kterou se nikdy nepodařilo zajistit. Záměr tak zůstal jen na papíře. Namísto nosorožců byli do Ralska později vysazeni zubři, kterým místní přírodní podmínky vyhovují více a vznikla obora Židlov, kde zubři dodnes žijí.
Státní Územní plán 1995
Státní Územní plán velkého územního celku Ralsko, vyhlášený vládním nařízením č. 10/1995 Sb., původně počítal i s využitím hradčanského letiště pro veřejné civilní regionální letiště. Čili ještě v roce 1995 byly snahy letiště zprovoznit. Nicméně pozdější odborné posudky to nedoporučily. Jako nevhodná se jevila poloha mimo hlavní centra, blízkost obcí a už tehdy značná destrukce areálu. Obnova letiště by proto byla velmi nákladná a problematická s ohledem na další využití.
Od poloviny 90. let proto kraj a obce hledaly pro letiště spíše jiné využití. V úvahách se objevilo zřízení průmyslové zóny, skladů či areálu pro motoristické sporty, avšak většina těchto vizí byla spíše jen na spekulativní úrovni a postrádala seriózní investory. Kolem roku 1995 se diskutovalo i o možném autodromu či polygonu pro testování vozidel na letištní ploše, ale konkrétní projekt nevznikl. Podle Libereckého kraje se v Ralsku během 90. let vystřídaly nejrůznější podnikatelské aktivity a projekty od již jmenovaného chovu nosorožců přes nákladní CARGO letiště, veřejné civilní letiště, až po zábavní park, ale bez trvalého přínosu a výsledku. Nakonec až do roku 2000 žádný z velkolepých záměrů nezakořenil a využití letiště bylo jen nárazové.
Snahy o jiné využití
Pokud bychom udělali stručné shrnutí projektů, nebo alespoň pokusů o nějaké využití letiště Hradčany, nebo celého Ralska mezi lety 1991 – 2000, pak by to mohlo vypadat nějak takto:
1992 – 1993
- Cargo letiště a průmyslová zóna, projekt Svobodná zóna
neuskutečněný záměr - Turistická oblast s mysliveckým využitím Waldsteinové
částečně, jen minimálně uskutečněný záměr - Safari, chov nosorožců tuponosých
odložený záměr, později zubři
1995
Další drobné projekty, jako např. Golfová hřiště, autodrom, polygon apod.
Neuskutečněné záměry, jen spekulativní, bez kapitálu
1999 – 2002
- Kludskyland, projekt největšího zábavního parku ve střední Evropě
neuskutečněný, investor se nakonec stáhl - CzechTec 1999 pouze jednorázová akce na letišti
- Mimoňské války 2002 – 2011. Srazy tuningových vozů na letišti Hradčany
občasné využití vždy jen 1x ročně. Poslední sraz proběhl 26 – 28. 08. 2011.
Pokud se tedy zaměříme na období 1991–2002, s přesahem do 21 století, nepodařilo se pro letiště Hradčany najít trvalé civilní či komerční využití. Významnou roli sehrály politické vlivy. Snaha o zamezení návratu starých struktur, reprezentovanými Vackem a Zbytkem a jejich firmou Svobodná zóna a snaha o upřednostnění projektů v souladu s novými společenskými prioritami.
Politické dopady
Soutěž na obnovu prostorů Ralsko a Mladá byla jedním z prvních pokusů, jak zapojit zahraniční či soukromý kapitál do obnovy opuštěných sovětských základen. Ačkoli tehdejší ministr Dyba prosadil transparentní výběr a zvítězil konzervativnější projekt, realizace vázla nejen na ekonomických a ekologických překážkách, ale i na pokračující pyrotechnické sanaci.
Politicky citlivé bylo i rozhodování o tom, zda letiště ponechat armádě nebo předat civilnímu sektoru. Po odchodu sovětských vojsk však armáda ČR nenašla pro letiště Hradčany využití. A tak roku 1995 přešel areál letiště pod správu Libereckého kraje. Čas od času se objevovaly snahy armády získat letiště zpět, ale to naráželo na odpor místních samospráv.
Až do roku 2000 zůstávalo letiště „zakonzervované“, dá-li se to takto vůbec nazvat. Mimo pár zmíněných akcí sloužilo nanejvýš jako skladové prostory v hangárech, případně pro občasné sportovní létání ultralehkých letadel. Železniční vlečka spojující letiště s vlakovým nádražím v Mimoni, letištní kolejové seřadiště, řídící věž a další letištní infrastruktura se stala cílem nájezdů sběračů kovů. Jediné co jako memento zbylo je kostra železničního mostu přes Ploučnici u místní části Boreček. Ta stojí a je k vidění dodnes.
Další vývoj bývalého, a ruku na srdce i svým způsobem unikátního vojenského letiště Hradčany pokračuje i v 21 století. Budeme se tomu věnovat v dalších kapitolách.
Sociální dopady
Neuskutečněné projekty znamenaly, že region Ralska v 90. letech nezískal očekávaný investiční impulz. Obec Ralsko, založená k 1. 1. 1992 sloučením 9 osad, zůstávala řídce zalidněná, kolem roku 1993 to bylo jen zhruba 650 obyvatel. S vysokou nezaměstnaností a provizorní infrastrukturou. Některé objekty našly aspoň částečné využití. Například panelové domy v části Ploužnice přešly na byty pro rodiny, část území začaly obhospodařovat Vojenské lesy a rekreačně ho objevovali turisté a chalupáři. Celkově ale v 90. letech Ralsko působilo jako obrovský těžko řiditelný moloch. Obec s rozptýlenými sídly, minimem služeb a omezenými příjmy. Nevyužitý potenciál území byl velkou výzvou do dalšího období.
Region Severního Podralska, jinak zvaný Horní vsi, se už ani po odchodu armády nedokázal vrátit k běžnému civilnímu životu. Zničené osady, zaniklé vesnice a prakticky absence jakékoliv infrastruktury vytvořily z tohoto kraje pusté neobydlené území. Paradoxně s téměř nedotčenou přírodou, kterou turisté objevují dodnes.