Každé století s sebou přinášelo různě dlouhá období válek a těžkých časů. Nejinak tomu bylo i v regionu na severu Čech, sousedícího s Lužicí, kde se ves Náhlov nachází. A přišly sem tak zlé časy, že vsi v tomto regionu musely bojovat o přežití. Včetně Náhlova, který v 15 století málem zanikl.
Část druhá – období husitských válek a majetkových přesunů
Velmi těžká doba nejen pro Náhlov přichází po upálení Jana Husa na hranici v Kostnici v roce 1415. Nájezdy táboritů a husitů představovaly velké ohrožení obyvatelstva, protože všechno, co bylo katolické a německé, mělo být likvidováno. Vrcholem této zlé doby byl rok 1424, když husitský vůdce Hynek Boček z Poděbrad, při svém tažení do Horní Lužice, spolu s 800 muži pěchoty a jezdectva v únoru 1424 Náhlov vyplenil a vypálil. Všichni obyvatelé, kteří nestihli, nebo nemohli utéct byli vyhnáni, nebo zabiti. Husitské vojsko pak táhlo na Děvín, který se mu však dobýt nepodařilo a dál do Lužice, kde pobořili a vypálili hrad Karlsfried a vyplenili jeho okolí.
Stejně tak v Horní Lužici, v době více jak desetileté války Vartenberků s lužickým Šestiměstím (1433–1444), plenili i Vartenberkové a na oplátku se žitavská vojska vydala roku 1444 na trestní výpravu do Čech, kde opět obléhala, ale nedobyla hrad Děvín, o rok později, v roce 1445 trestní výpravu zopakovala vojska Šestiměstí, kdy byla spousta obcí, včetně Osečné a jejího okolí vypleněna a vypálena.
Náhlov a jeho okolí se tak po několik dalších let stal pouští s troskami domů. Teprve na žádost cisterciánského kláštera v Hradišti osídlili kolonisté toto místo znovu. Noví osadníci přišli převážně od Boleslavi a od Mnichova Hradiště. Náhlov však dál zůstal součástí panství Vartenberků.
Znovu obdělávání přidělené půdy pak trvalo zhruba až do roku 1450 a Náhlov má pro případ nebezpečí, po zkušenostech s nájezdy husitů a táboritů a vzhledem k hraniční poloze nově vystavěnou opevněnou hlásku na Náhlovské hoře (dnešní vrch Na Vyhlídce 454 m. n. m.).
Náhlovu se bohužel nevyhnuly ani Česko – Uherské války, též zvané jako druhá válka husitská, které v českých zemích probíhaly v 60 a 70 letech 15 století. K loupeživému vpádu se v rámci těchto Česko – Uherských válek rozhodlo hornolužické vojsko o síle 7000 pěšáků a tisícovky jezdců, které pod velením Jindřicha III. ze Šternberka překročilo 29. května 1468 u Hrádku nad Nisou hranice českého království a vyjelo směrem k řece Jizeře. Po cestě se dopouštělo plenění měst a vesnic, oblast Horních vsí, včetně vypleněného hradu Ralsko nevyjímaje. Řádění hornolužických vojsk v tomto regionu ukončila až bitva u Turnova 3–5. června 1468.
Pak přišly první majetkové přesuny. Ralsko s poplužním dvorem získává v roce 1481 od Kryštofa z Vartenberka Hans von Zedlitz, na Děvíně je již v roce 1488 majitelem Kryštof Talckenberg (Cristoff Talckenberg uffem Dewin) a po smrti Kryštofa z Vartenberka roku 1489 kupuje Hans von Zedlitz i panství mimoňské, které v roce 1505 prodává Oldřichovi (Ulrichovi) z Bíbrštejna.
V roce 1504 prodávají Vartenberkové strážské panství, tedy i oblast Horních vsí, Bartolměji II Hirschbergerovi z Könighainu, který jej drží až do své smrti v roce 1526. Jeho syn Caspar strážské panství dědí, a ještě v roce 1580 je udáván jako majitel panství. Strážské panství dále dědí Casparovi synové Balthasar a Heinrich a drží jej až do bitvy na Bílé hoře.
Pak následovaly další majetkové přesuny, tentokrát na sousedním mimoňském a děvínském panství.
Mezi lety 1511–1516 vlastní Mimoňské panství i s hradem Ralsko opět Jan z Vartenberka (1480–1543), které koupil zpět od Oldřicha (Ulricha) z Biberštejna. A navíc kupuje roku 1511 zpět od Kryštofa z Talckenberka Děvínské panství. Avšak následně obě panství, tj. panství Děvínské s hradem Děvínem i s panstvím Mimoňským a hradem Ralsko roku 1516 prodal Jitce z Landštejna, manželce Jáchyma I. z Biberštejna. A tak se panství mimoňské, děvínské a hrad Ralsko dostávají 5. prosince roku 1516, za 8 100 kop grošů českých definitivně do držení rodu Biberštejnů.
Biebersteinové nechali v roce 1569 postavit kostel v Osečné, kde má rodina Bieberstein svou rodinnou hrobku a Náhlov je v této době připojen k farnosti v Osečné. Biebersteinové ovšem museli kvůli špatnému hospodaření panství mimoňské a další velký územní majetek prodat. Velká část územního majetku Biebersteinů se tak dostává do držení Janovi z Oppersdorfu, který tím do svých pozemků v Českém Dubu zahrnul i Wartenberg (Stráž pod Ralskem), Niemes (Mimoň), Brenn (Brennou u Zákup), Reichstadt (Zákupy), Lämberg (Lemberk), a části Böhmisch Kamnitz (České Kamenice).
V roce 1570 byly zavedeny pozemkové a soudní knihy, zvané Schöppenbücher a byly zřízeny dědické registry. Pozemkové, nebo soudní knihy obsahovaly podmínky pro nákup a prodej, dědické registry obsahovaly údaje o dávkách poddaných v penězích a naturáliích, údaje o úrocích, daních ze stavby, nebo údaje o míře roboty. Náhlov je v této době již autonomní obcí, má svého starostu a současně soudce, pro vykonávání nižších soudních výkonů. Tato funkce je v rodině dědičná.
O rok později, v roce 1571 je Náhlov přidělen k soudnímu okresu Osečná. Popraviště a hrdelní soud se nacházejí na Šibeniční hoře, (od roku 1905 Schillerův vršek s památníkem Friedricha Schillera) u Osečné. Vražda, krádež, zneuctění, cizoložství, chycení loupežníci, ale třeba i krádež ryb a pytláctví bylo trestáno smrtí oběšením. Někdy je o životě, či šibeničním trestu rozhodnuto velmi rychle. V Osečné se v tuto dobu nacházelo i vězení.
Roku 1578 kupuje mimoňské panství šlechtic Bohuslav Mazanec z Frymburka a v roce 1582 získal ještě od Karla Bíbrštejna ves Svébořice s lesem Zbyny.
Mimochodem Bohuslav Mazanec z Frymburka měl za ženu Dorotu Hirschberger von Königshain, dceru Heinricha von Königshein, syna majitele strážského panství, Caspara von Königshein.
Po své smrti odkázal Bohuslav Mazanec z Frymburka v závěti mimoňské panství svému nevlastnímu synovi Karlovi Mazancovi, který jej však téměř obratem roku 1601 prodal Janu Müllnerovi z Mühlhausenu.
Jan Müllner z Mühlhausenu na Mimoni a Děvíně
Teď si na chvíli odskočíme na mimoňské panství, jehož vývoj bude v dalších letech směřovat k postupnému splynutí s panstvím strážským.
Jan Myllner z Mühlhausenu postupně uplatil všechny dluhy, váznoucí na mimoňském panství a snažil se opět zcelit děvínské panství, rozprodané k úhradě dluhů a povedlo se mu od Adama z Bieberštejna na Novém Stránově na sklonku roku 1604 (13. prosince 1604) odkoupit zpět prakticky celé děvínské panství.
Janu Myllnerovi se podařilo panství děvínské opět zcelit. Po úspěšném scelení panství děvínského, pustil se Jan Myllner i do scelování panství mimoňského a 27. dubna roku 1609 bere zpět Erazimu Hyršpergarovi ves Březinu (dnešní Velký Grunov, Gross Grünau), kterou Erazim Hyršpergar předešlému majiteli mimoňského panství, Karlovi Mazancovi při rozprodeji panství nezaplatil, a od Erazima Hyršpergara ještě dokupuje 18. června roku 1613 ves Pertoltice (Barzdorf am Rollberge) se všemi dvory a ves Srnovou (Rehwasser, dnešní Srní Potok) s jednou polovinou dvorů.
O Janu Myllnerovi z Mühlhausenu by se dalo říct, že to byl první opravdový mecenáš a sjednotitel, který dokázal opět scelit děvínské a mimoňské panství, a ještě k tomu dvě vesnice přidat. Jan Myllner z Mühlhausenu zemřel 26. září 1618.
Závěť Jana Myllnera z Mühlhausenu se sice nedochovala, ale je zřejmé, že majetek odkázal vdově Virginii, která obě panství až do své smrti v srpnu roku 1620 spravovala.
Po smrti vdovy Virginie z Levína dostali synové Jan a Jiří oba každý polovinu panství děvínského a polovinu panství mimoňského. Jiří však postoupil svůj díl za 45 000 kop grošů míšeňských bratru Janovi a odešel do Prahy, do jednoho z domů, které zdědil po matce Virginii. Jan Myllner mladší se tak stává po roce 1620, po smrti vdovy Virginie z Levína majitelem celého panství děvínského a celého panství mimoňského.
Tolik k husitským válkám, které velmi významně ovlivnily život nejen v regionu Horních vsí, ale v celém Českém království. Majetkové přesuny v 15 a 16 století zase ovlivnily sousední regiony, které s regionem Horních vsí sousedily. V dalším díle se podíváme do 17 a 18 století, do období bitvy na Bílé hoře a následné třicetileté války a na další majetkové přesuny.
Článek je volně šiřitelný pod licencí CC BY-SA 3.0