Na začátku 17 století přišla opět válečná pohroma v podobě bitvy na Bílé hoře a následné třicetileté válce, která trvala téměř celou první polovinu 17 století. Současně s ní probíhaly další majetkové přesuny, zejména v souvislosti s konfiskacemi majetků české šlechty po bitvě na Bílé hoře. V této souvislosti bude hrát významnou roli Albrecht z Valdštejna. Ale podíváme se i do století 18, kdy se majetkové přesuny na sousedních panstvích, zejména na panství mimoňském dotkly i panství strážského. Tedy i oblasti Horních vsí a Náhlova.
Část třetí – Bitva na Bílé hoře a třicetiletá válka
Dalšími osudy mimoňského, děvínského, ale i strážského panství, a tedy i osudem Horních vsí, zamíchala bitva na Bílé hoře (8. listopadu 1620) a třicetiletá válka (1618–1648). Ta znamenala, zejména ve fázi švédské války, mezi lety 1630–1635, kdy se na stranu Švédů přidalo i Sasko, velký dopad i na oblast Horních vsí. Saská vojska saského kurfiřta Jana Jiřího I. Saského, pronikla v roce 1631 do Čech. To znamenalo další úbytek obyvatelstva Horních vsí a velké místní ztráty, kdy je spousta statků vypleněných a opuštěných.
V té době patřily obce Dolánky (Dolanken) a Těšnov (Teschen) pod Náhlov.
Jan Myllner z Mühlhausenu a bratři Hirschbergové
Protože Jan Myllner z Mühlhausenu, majitel mimoňského a děvínského panství, bojoval proti císaři, připadlo panství mimoňské a panství děvínské, včetně hradu Ralska a také panství strážské, které do bitvy na Bílé hoře patřilo bratrům Balthazarovi a Heinrichovi Hirschbergerovým, po bitvě na Bílé hoře jako konfiskát císaři Ferdinandovi ll. Habsburskému a vývoj na těchto panstvích byl následující:
Majetkové přesuny 1620 – 1623
Správy města Mimoně se ještě roku 1620 po obsazení císařským vojskem ujímá císařská správa. Která trvá až do roku 1623. Toho roku poskytl Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) císaři Ferdinandovi II. Štýrskému půjčku 32 650 rýnských zlatých a za to získal od finanční správy císaře na 18 let panství se zámkem v Mimoni s hradem Ralsko a sousední panství Děvín s hradem Děvínem. Místo splacení půjčky císařem Ferdinandem II. Štýrským, přijal Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hofmann v roce 1626 vládu nad mimoňským a děvínským panstvím s dědickým právem. To ale trvalo pouze do roku 1633, o tom si napíšeme dále.
Majetkové přesuny 1623 – 1633
Ve stejném roce, kdy Johann Zeidler získává mimoňské a děvínské panství, tedy v roce 1623, kupuje Albrecht z Valdštejna strážské panství jako konfiskát. Ke strážskému panství náleželo v těchto letech 8 vesnic včetně Náhlova a městečko Vartenberk, dnešní Stráž pod Ralskem. Albrecht z Valdštejna následně přenechal strážské panství jako lenní statek na krátkou dobu plukovníku Janu Götzu. Od roku 1627 do roku 1633 získal strážské panství jako léno Adam Vilém Gürzenich. Který mimo strážského panství získal i panství Lemberské a dvůr Domaslavice.
Albrecht z Valdštejna pocházel z rodu Valdštejnů, jejichž předci pochází z prastarého rodu Markvarticů, stejně jako tomu bylo v případě Vartenberků. Čili Valdštejnové i Vartenberkové, mají stejné předky Markvartice.
1633
Protože se v roce 1631 Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hofmann zúčastnil bojů na straně saských vojsk, odebral mu císař z tohoto důvodu veškeré statky na Mimoni a na Děvíně. To se stalo císařským reskriptem z 18. května 1633. Následně je přebral Albrecht z Valdštejna, jako náhradu za válečné výlohy, za odhadní sumu 39878 míšenských grošů. Ve stejném roce, tj. ještě v roce 1633, prodal Albrecht z Valdštejna strážské léno, které dosud spravoval Adam Vilém Gürzenich, Kryštofu Pavlovi hraběti Lichtenštejnovi jako dědičné léno za 119259 zlatých. Čili od této doby, tj. od roku 1633 jsou majitelé strážského panství, včetně Náhlova, který tehdy ke strážskému panství patřil, Lichtenštejnové.
Tímto krokem odchází Albrecht z Valdštejna ze strážského panství a nadále až do své smrti spravuje panství Mimoňské a Děvínské.
Majetkové přesuny 1634 – 1636
Po roce 1634, kdy byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, se Mimoň i s Děvínem opět dostává pod císařskou správu. Ta trvá až do roku 1636. Pak o navrácení panství požádala Magdalena Zeidler, vdova po zemřelém Johannu Zeidlerovi z Berbisdorfu zvanému Hofmann. Johannu Zeidlerovi císařští úředníci již dříve mimoňské a děvínské panství za zradu císaře zkonfiskovali. Prosba došla laskavého vyřízení a v srpnu roku 1635 císařští úředníci panství přislíbili a následujícího roku 1636 předali.
1636–1651 Magdalena Zeidler tak získala v severních Čechách panství mimoňské a děvínské roku 1636 zpět. Znamenalo to návrat rodu Zeidler na mimoňské a děvínské panství. Magdalena Zeidler se však vyhnula používání šlechtického titulu von Berbisdorf a nesla jméno své rodiny Röhling von Hirschberg v Čechách. Panství mimoňské a děvínské dokázala držet až do své smrti v roce 1649. A odkázala je svým dětem – synovi Johannu Sigismundu Zeidlerovi z Berbisdorfu (nar. 31. srpna 1627 na zámku v Mimoni – 11. července 1696 Berbisdorf) a dceři Magdaleně Zeidlerové z Berbisdorfu († 1703). Za dva roky, v roce 1651, prodali sourozenci panství mimoňské a děvínské Johannu Putzovi z Adlerthurnu. Císařskému rakouskému komisaři pro konfiskace po bitvě na Bílé hoře.
Od Putzů k Hartigům a strážskému panství
Johann Putz z Adlerthurnu byl příslušníkem rodu Putzů z Adlerthurnu. Druhého rodu po Myllnerech z Mühlhausenu, který se významně přičinil o rozvoj mimoňského a děvínského panství. Těsně před svou smrtí, v roce 1658 rozšířil mimoňské panství o Útěchovice a Břevniště. Následovník otce, Jan František Edmund Putz zase v roce 1672 rozšířil mimoňské a děvínské panství o statek Druzcov s přilehlými vesnicemi Kotel, Zábrdí, Kracmanov, Sobákov, Kytalov a Janův Důl.
Po smrti Jana Františka Edmunda Putze v roce 1674, nastupuje jeho bratr Jan Ignác Dominik Putz. Který odkázal starší dceři svého zesnulého strýce Jana Markuse Petra Putze z Adlersthurnu, Marii Terezii Isabele Putzové z Adlersthurnu mimoňské a děvínské panství se všemi majetky.
V roce 1676 přichází první přímé písemné matriční záznamy o vsi Náhlov. A z výše popsaného historického vývoje je zřejmé, že první matriční záznamy z vesnic pocházejících z regionu Horních vsí, mají spojitost jednak s Lichtenštejny, kteří strážské panství v té době vlastnili, ale i s rodem Putzů, jejichž vliv rozšiřováním mimoňského a děvínského panství výrazně sílil i na panství strážském.
18 století ve znamení nástupu Hartigů
Hartigové byl další, v historických souvislostech již třetí rod. I tento rod, nejen že se významně přičinil o rozvoj mimoňského, strážského a děvínského panství, ale příchod Hartigů také znamenal definitivní odstřižení od pobělohorských konfiskací.
Marie Terezie Isabela Putzová z Adlersthurnu se v roce 1705 provdala za Ludvíka Josefa Hartiga. Hartigové se tímto sňatkem dostávají na mimoňské a děvínské panství, byť ještě nikoli jako plnohodnotní správci.
Farnost v Náhlově
Co se týče Náhlova, tam se v témže roce, tedy v roce 1705 obnovila Římskokatolická farnost v Hlavici. Kam byla ves Náhlov i s dalšími vesnicemi přifařena. Náhlovští ale nadále zůstávají při nedělních mších a církevních svátcích, jako Velikonoce, Boží tělo, nebo Biřmování, v Osečné. Zemřelí z Náhlova, dříve pohřbíváni na hřbitově v Osečné, (hřbitov u cesty z Osečné na Holičky), byli později již pohřbíváni v Hlavici.
Zpět k Hartigům
Ludvík Josef Hartig odkoupil v roce 1714 od barona Františka Antonína Lichtenštejna za 236500 zl. i panství strážské. Což znamenalo, že mimo jiné vlastnil i vesnice Luhov, Grunov, Brennou, Novinu a Dubnici a jako aloidní statky statek Chrástnou a Náhlov. Tímto Hartigové definitivně expandovali i na strážské panství.
Po smrti Jana Ignáce Dominika Putze v roce 1718, nastupují Hartigové jako plnohodnotní správci i na mimoňské panství. Kde pod hlavičkou Velkostatek Mimoň – Stráž, fungovali, dnešní terminologií řečeno soukromě, pod firemní hlavičkou, vlastnili mimoňské a strážské panství.
Války o rakouské dědictví
V období válek o rakouské dědictví přitáhli Prusové v roce 1742 do Osečné a jejího okolí. Náhlov společně s Holičkami jim musel obstarat přípřežní dobytek. Požadovali 20 volů s honáky a při obstarávání dobytka a proviantu pro vojsko, dochází v Náhlově a v okolních vesnicích opět k plundrování s velkými ztrátami dobytka a obilí.
První sčítání lidu v císařské říši proběhlo v roce 1754. Po uzákonění zavedení domovních čísel v roce 1770, proběhlo sčítání obyvatel v Náhlově znovu, tentokrát i s označenými domy a budovami. Muži, ženy a mládež jsou evidováni podle stáří, jazyka, náboženství a povolání. Součástí je i zkouška způsobilosti k výkonu vojenské služby.
Pokud bychom brali v potaz i soupis ze strážského panství z roku 1810, jako jakýsi podklad pro složení obyvatelstva v Náhlově, tak ten říká, že v Náhlově tehdy bylo 35 domů, 4 sedláci, 10 zahradníků, 19 domkařů a celkem zde žilo 176 obyvatel. Ale první oficiální výsledky ze sčítání lidu právě z Náhlova jsou však známé až kolem roku 1869.
To už ale jsme v 19 století, které si necháme zase na příště.
Článek je volně šiřitelný pod licencí CC BY-SA 3.0