Rainer Maria Rilke - Emigrationmuseum.cz

Oslava k výročí narození

Muzeum vystěhovalectví a muzeum Horních vsí v Ralsku – Náhlově pořádá ve spolupráci se Spolkem Malostranského hřbitova výroční oslavu k narození básníka Rainera Marii Rilkeho. Proč právě Rainer Maria Rilke? Protože jeho předci pochází z regionu Horních vsí. Konkrétně z dnes již bývalého hospodářského dvora Ostroh (Spörning). Tento hospodářský dvůr se nacházel v blízkosti dnes už zaniklé obce Svébořice a jeho poslední soukromí majitelé byli až do pozemkové reformy v roce 1919 Hartigové.

Odkud rodina Rilke do Svébořic přišla

Dědeček básníka Johann (Jan) Rilke
(15.11.1788 Trmice – 13.12.1853 Praha)

Byl vrchnostenský úředník v Trmicích, později vrchnostenský správce na hospodářském dvoře Ostroh u Svébořic (Meierhof Spörning bei Schwabitz), který byl jedním ze čtyř hlavních hospodářských dvorů, které Hartigové v oblasti Ralska vlastnili. Kromě Ostrého to byly ještě hlavní hospodářské dvory Medný, Nový Dvůr a Mimoň. Díky přemístění z Trmic na Ostroh u Svébořic zde jeho synové Jaroslav
(narozený v roce 1833) a Josef Karl (narozený v roce 1838) měli své křty zaznamenané v místních matrikách. Úřednické a vrchnostenské vazby rodiny Rilke umožnily pozdější přestěhování do Prahy, kde Johann Rilke strávil zbytek svého života.

Babička básníka Wilhemine Rosina Barbara Rilke, rozená Reiter
(13.3.1808 Budyně nad Ohří – 13.6.1879 Praha)

V Budyni nad Ohří (Budin an der Eger), patřila Reiterova rodina k drobné měšťanské vrstvě, patrně provozovala řemeslo či malý obchůdek při místním farním kostele. Přesné jméno rodičů Wilheminy se v dochovaných digitálních matrikách nezachovalo, ale jako dítě byla Wilhemine pokřtěna v římskokatolické farnosti v Budyni nad Ohří a vyrůstala obklopena německou komunitou zdejších venkovských rolníků a řemeslníků.

V raném dětství navštěvovala obecnou školu v Budyni nad Ohří, kterou v době počátku 19. století mohly dívky absolvovat jen do úrovně základního čtení, základního psaní a základních počtů. Vyšší dívčí školy se na území Čech objevily až o několik dekád později a dívčí vzdělání zůstávalo dlouho spíše praktickou přípravou na domácnost než akademickými předměty.

O sourozencích Wilhelminy Reiterové nejsou v dochovaných pramenech spolehlivé údaje. Žádný z rodových stromů nezmiňuje další děti v rodině Reiterových z Budyně nad Ohří. Wilhelmine si tak pravděpodobně jako jediná dívka v rodině osvojila základní školní dovednosti, pečovala o mladší příbuzné a učila se domácím pracím pod vedením matky.

Svatba s Johannem Rilkem pravděpodobně mezi lety 1831–1832.

Další vývoj rodiny Rilke ve Svébořicích

Johann (Jan) Rilke a Wilhemine Rosina Barbara Rilke spolu měli dvě děti:

Jaroslav von Rilke
(29.3.1833 Svébořice – 12.12.1892 Praha)
Strýc básníka Rainera Marii Rilkeho

Josef Karl (Josef) Rilke
(25.9.1838 Svébořice – 14.3.1906 Praha)
Otec básníka Rainera Marii Rilkeho

Rodiče básníka Rainera Marii Rilkeho

Zde se dostáváme k otci básníka Rainera Marii Rilkeho. Ten se však na hospodářském dvoře Ostroh u Svébořic příliš neohřál a prakticky po dovršení plnoletosti, ve svých 20 letech v roce 1858 nastupuje do vojenské služby. Po odsloužení prvního roku nastupuje jako jednoletý dobrovolník do důstojnického kurzu. V tehdejší terminologii se jednalo o Kadetskou školu.

Po deseti letech je nucený ze zdravotních důvodů vojenskou kariéru ukončit. Nastupuje jako drážní úředník do funkce železničního inspektora v Praze.

24.5.1873 se v Praze oženil se Sophia Entz, dcerou pražského obchodníka a továrníka Karla Entze.

Žil a pracoval především v Praze, kde se jeho rodina pevně usadila od pol. 19. století. Zemřel 14. 3 1906 v Praze ve věku 67 let.

Sophia Entz
(4. 5. 1851 Praha – 21.11. 1931 Neuer Friedhof Weimar)
Matka básníka Rainera Marii Rilkeho

Narodila se jako dcera Karla Josefa Entze, bohatého pražského obchodníka, továrníka a císařského rady, v rodině s vlastním malým barokním palácem na Panské (tehdejší Herrengasse) 8 v Praze. V dětství se projevovala jako inteligentní, citlivá a kontaktní dívka s výtvarnými sklony a touhou po cestování. Byla silně nábožensky založená a praktikovala vegetariánství.

24. května 1873 se v Praze provdala za drážního úředníka Josefa Rilkeho (1838–1906).

Josef Rilke a Sophia Entz spolu měli dvě děti. První těhotenství však končilo předčasným porodem a ztrátou dcery. Od té doby nosila téměř výhradně černé smuteční roucho.

Druhým dítětem byl syn René Karl Wilhelm Johann Josef Maria (později Rainer Maria Rilke). Narodil se 4.12. 1875 po pouhých sedmi měsících gravidity. Čtyři dny po porodu ho matka nechala pokřtít na Marii Annu.

Manželství Sophie a Josefa

Sophie v synově raném dětství často stvrzovala svou touhu po dceři tím, že mu oblékala dívčí šaty a sama jej učila francouzštinu a přednesu klasických básní. Tento citový a přísný styl výchovy ovlivnil Rilkeho první literární sklony.

Manželství Sophie Entz a Josefa Rilke nevydrželo dlouho. Začalo se rozkládat již kolem roku 1884. Sophia a Josef žili od té doby odděleně, formálně však zůstali v manželském svazku.

Sophia odešla na nervovou kúru do Vídně a následně vedla bohémský život cestovatelky a sanatorijní pacientky, často pobývala v italském Arcu a v dalších evropských městech. Po celou dobu udržovala intenzivní korespondenci se synem.

Zemřela 21.11. 1931 ve Weimaru ve věku 80 let a byla pochována na Novém hřbitově (Neuer Friedhof).

Rainer Maria Rilke
(4.12. 1875 Praha – 29.12. 1926 Curych)

René Karl Wilhelm Johann Josef Maria Rilke, známý pod jménem Rainer Maria Rilke, se narodil 4.12. 1875 v Praze Novém Městě, Jindřišské 889/17. Byl druhým dítětem a prvním synem železničního inspektora Josefa Rilka a jeho manželky Sophie (rodem Entz). Rilkeova rodina byla částečně německy mluvící a patřila k městské střední pražské třídě.

Po návratu do Prahy navštěvoval Rainer Maria Rilke zprvu obecnou a následně měšťanskou školu. V deseti letech, tj. v roce 1885 byl z praktických důvodů (otcovy časté služební cesty) přijat do vojenské nižší střední školy v Sankt Polten v Dolním Rakousku, školu navštěvoval od září 1886 a po čtyřech letech, tj. v červnu roku 1890 školu pro zdravotní problémy opouští. V září 1890 nastupuje do kadetní školy v Hranicích na Moravě. Na jaře 1891 jej však škola pro špatný zdravotní stav propouští.
Po definitivním ukončení vojenských studií v roce 1891 se Rainer Maria Rilke již do žádné kadetní školy nevrátil, a v letech 1891–1892 krátce navštěvoval Obchodní akademii v Linci a poté se v Praze v letech 1892–1895 soukromě připravoval na maturitu.
V témže roce, tj. v roce 1895 započal studium literatury, dějin umění a filozofie na univerzitě v Praze a roku 1896 na univerzitě v Mnichově.

Během studií na vojenských školách ho podporoval strýc Jaroslav Rilke rytíř z Rülikenu (1833–1892). Notář, advokát a poslanec českého zemského sněmu, nobilitovaný roku 1873.

Formativní cesty a osobní vývoj

Berlín a Mnichov (1896–1898): Po odchodu z vojenských škol a ukončení studií se Rainer Maria Rilke usadil střídavě v Berlíně a Mnichově, kde se hlouběji seznámil s italským renesančním uměním, filozofií Schopenhauera a novými proudy symbolismu a impresionismu.

Krátké přátelství s výraznou dámou z berlínské bohémy s Else von Freytag-Loringhoven mu otevřelo dveře do uměleckých kruhů a podnítilo první literární pokusy.

Literární počátky a První sbírky:

Lahve různých vod (1899) – báseň-tendence k filozofickému lyrismu.
Lebendige Rose (1902) – rozšířené vydání přeložené do němčiny s podporou přátel v Mnichově.
Dopis mladému básníkovi (Briefe an einen jungen Dichter 1903–1908): Výbor esejistických dopisů, v nichž Rainer Maria Rilke zkoumá problém autorského osamění, pohled na utrpení a tvůrčí proces.

Manželství vztahy a cestování

V roce 1901 se v Paříži oženil s českou malířkou Clarou Westhoff. Manželství dlouho nevydrželo, ale inspirovalo k cyklu sonetů Sonette an Orpheus (vydaných v roce 1922).

Rainer Maria Rilke a Clara Rilke-Westhoff

Rainer Maria Rilke pracoval jako sekretář italského sochaře Augusta Rodina (1902–1906). Toto období mělo zásadní vliv na jeho poetiku tvaru a vnitřního zjevu.

Po vztahu s Rodinem žil převážně v Itálii (Fondazione, Sorrento), kde napsal většinu svých vrcholných děl, a pak ve Švýcarsku, zejména v Curychu a na zámku Muzot ve Valais.

Vrcholná díla

Mezi jeho vrcholná díla můžeme zařadit:

Duinské elegie (Duineser Elegien, 1912–1922)
Sonety Orfeovi (Sonnets to Orpheus, 1922)
Písně o lásce a smrti (Gesänge der Liebe und des Todes, 1923)
Deníky Malte Lauridsa Brigga (Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge, 1910)
toto byla první významná próza

Pozdní období a odkaz

Po první světové válce se Rainer Maria Rilke vrátil do Švýcarska, kde žil v odloučení a onemocněl leukémií. Zemřel ve věku 50 let 29. prosince 1926 v Curychu.

Rilke je dnes považován za jednoho z nejvlivnějších německy píšících básníků počátku 20. století. Jeho dílo zásadně doplnilo evropský symbolismus a existenciální lyriku. Jeho úvahy o samostatnosti duše, mezilidských vztazích a hledání smyslu rezonují dodnes a inspirují čtenáře i umělce po celém světě.

Citáty Rainera Marii Rilkeho

Pro pochopení tvorby básníka Rainera Marii Rilkeho přinášíme tematický výběr jeho citátů. Rozdělený do několika oblastí jeho tvorby: samota, láska, tvorba, smrt a proměna.

🕯️ Samota

„Samota je jako déšť. Z moře se vznáší k večeru, ze vzdálených plání, stoupá do nebe, které ji má stále, a teprve z nebe padá na město.“
(z Knihy hodin)
„Být sám je těžké; ale těžké je i to, být s někým dohromady.“
„Všechno velké a významné se rodí v samotě.“

❤️ Láska

„Milovat znamená přebírat odpovědnost za osamělost druhého.“
(z Dopisů mladému básníkovi)
„Láska spočívá v tom, že dvě samoty si chrání, ohraničují a zdraví si navzájem.“
„Láska není nic, co se dá najít, ale úkol, který je třeba každý den znovu vykonávat.“

✍️ Tvorba a umění

„Tvořit je být trpělivý.“
„Jedno je nutné: samota, veliká vnitřní samota. Jít do sebe. Ne setkávat se s nikým celé hodiny – to musíš dokázat.“
(z Dopisů mladému básníkovi)
„Umění je jen způsob žití, jak vidět svět. Ne jeviště, ale oko.“

☠️ Smrt

„Smrt není opakem života, ale jeho součástí.“
„Každý nese svou smrt v sobě, jako ovoce semeno.“
„Umírat znamená být naprosto osamělý – a přesto: to je právě to, co je nejvlastnější.“

🌱 Proměna a růst

„Musíte změnit svůj život.“
(z básně Archaické torzo Apollóna)
Tento slavný výkřik uzavírá báseň o torzu sochy Apollóna. Rilke je ohromen energií, která z neúplné sochy vyzařuje – jako by božské oko stále hledělo. Konfrontace s krásou, pravdou a transcendentním bytím ho zasahuje natolik, že na konci básně vyzývá sám sebe (a čtenáře) k radikální vnitřní proměně.
Tato Rilkeho věta se často chápe jako existenciální apel: život nemůže být žit jen na povrchu. Je to výzva k autenticitě, k životu s hlubší odpovědností vůči sobě samému. Vychází z předpokladu, že krása není pouhým estetickým dojmem, ale silou, která má morální a transformační potenciál.

„Život má pravdu vždy, v každém případě.“
Jednoduchá, ale klíčová věta. Nejde o osudovou rezignaci, ale o víru v hlubší smysl všeho, co se děje, i když se to může z lidského pohledu zdát nesmyslné nebo bolestné.
Blíží se existencialistickému postoji, že člověk nemůže změnit to, co přichází zvenčí, ale může ovlivnit způsob, jak se k tomu postaví. Je to postoj důvěry ve vlastní nitro – a tím i v růst. Všechno, i to těžké, nás přetváří.

„Buďte trpěliví vůči všemu, co ve vašem srdci zůstává nevyřešeno, a snažte se milovat otázky samy.“
(z Dopisů mladému básníkovi)
Tento dopis je odpovědí mladému kadetovi Franzu Xaveru Kappusovi, který hledal radu o psaní a smyslu života. Rilke mu doporučuje nevynucovat si odpovědi, ale žít otázky, nechat čas, aby odpovědi vyklíčily přirozeně – jako rostlina. To odráží hermeneutiku vnitřního vývoje, blízkou Kierkegaardovi nebo Heideggerovi – existenci nelze uchopit racionálně, je třeba ji prožít. Proměna je organický proces. Trpělivost, ticho, samota – to jsou Rilkeho nástroje vnitřního růstu.